Odpovědnost člověka za životní prostředí a zvířata je velmi zajímavé téma, a proto jsme se rozhodli přinést zajímavý rozhovor s Lenkou Love a Blankou Karhanovou. Zastupují nadační fond LoveDogs pro psy, děti a budoucnost bez útulků.
Problém má hlubší podstatu
Již nějaký měsíc za sebou máme Vánoce, které jsou obdobím, kdy nemalé množství dětí najde pod stromečkem čtyřnohého miláčka. Bohužel některé rodiny velmi brzy zjistí, že s dárkem jsou starosti a útulky se po svátcích plní. Kde je podle vás hlavní problém? V rodičích?
Blanka: Nelze označit jednoho viníka a jako příčinu problému vidět pouze rodiče. Je to začarovaný kruh. Byť se jednoduše nabízí reakce: “Ano, mohou za to rodiče, protože to oni jsou ti dospělí a zodpovědní.“ Ten problém má hlubší podstatu a týká se nás všech, dětí i dospělých, prostě celé společnosti.
Kdyby byly děti od útlého věku vedeny k odpovědnosti ve vztahu ke zvířatům, seznamovány s povinnostmi spojenými s každodenní péčí o ně, dokázaly by si spojit souvislosti svého počínání a vnímat míru zodpovědnosti za jejich životy.
V tu chvíli by měla šanci vyrůst generace, která nebude psa či jakékoliv jiné zvíře vnímat jako hračku, věc, kterou lze vypnout a zapnout, jako hru v mobilu, který kdykoli odložíte bez následků do skříně zvané útulek.
Lenka: Vinu rodiče do jisté míry nesou. Již by měli mít rozum. Dobře ví, že pejska si nepořizujeme jen na chvilku, ale že je to člen rodiny napořád. Musíme ho pravidelně venčit, musí dostávat pravidelně jíst. Staráme se o něj a on nám za to dá bezmeznou lásku. Právě rodiče, kteří pak pejska odnesou do útulku, jsou nejhorším příkladem pro děti. Pejsek tě omrzel, pryč s ním. Místo toho, aby se situaci postavili, zaúkolovali děti a sami se zapojili do výchovy psa a tím byli příkladem. Je to součást výchovy.
Proto bych ráda dostala akademii LoveDogs do škol, aby každé dítě mělo možnost učit se a být zodpovědným nejen za psy, ale i za přírodu a vše živé. A věříme, že se zapojí i rodiče.
Nejraději bychom směřovali kroky nových majitelů do útulku
Je vůbec dobrým nápadem pořizovat dítěti zvíře, když si ho přeje?
Blanka: Soužití dítěte se zvířaty je v mnoha směrech přínosné a má pozitivní vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Znamená to však přijmout dalšího člena rodiny v podobě zvířete. Mělo by tomu předcházet mnoho otázek, na které bychom měli mít jasné odpovědi a z nich vycházející jistotu, že se o nového člena rodiny budeme umět řádně a s láskou starat po celý jeho život.
Lenka: Souhlasím s Blankou. Nemůže to být lehkovážné rozhodnutí. Každopádně je to rozhodně dobrý nápad, já sama jsem jedináček a pes byl můj nejlepší přítel již od mých jedenácti let, kdy jsem uprosila své rodiče a pořídili mi mého prvního pejska – knírače.
Mnoho lidí při pořizování pejska sedne k internetu, najde inzerát a pejska prostě koupí. Je tohle ten správný postup? Ptám se především kvůli množírnám.
Blanka: Internet může posloužit k prvotnímu nastudování a získání informací o charakteru, velikosti a potřebách jednotlivých plemen, ale naše další kroky by měly vést k chovatelům či do útulků k osobnímu poznání pejska, o kterého projevíme zájem. My bychom nejraději směřovali kroky nových majitelů do útulku.
Lenka: Správný postup to samozřejmě není, ale co je správné? Nákupu by měl vždy předcházet výběr vhodného plemene. Pokud si kynolog-začátečník pořídí bandoga, tak je to holý nesmysl a pes pravděpodobně brzy skončí v útulku – v tom lepším případě. Proto by se měly děti vzdělávat. Je důležité se připravit na výběr psa, naučit se také jak se k psovi chovat, co který charakter vyžaduje, jak reagovat v krizových situacích.
Co se týče množíren, je opravdu velmi pravděpodobné, že výběrem psa na internetu prostřednictvím různých inzercí se dostaneme k pejskům z těchto továren na psy. Určitě však může internet i pomoci k tomu, aby si zájemci ověřili informace o chovu a vyhmátli právě prodejce z množíren a vyhnuli se jim. Každý člověk, kterému příliš nezáleží na tom odkud jeho pejsek je, by si měl uvědomit, že pořízením psa z množírny nejen podporuje opravdu odporný byznys. Psi z množíren se rodí a vyrůstají v ne příliš příznivých podmínkách a to se často odrazí i na jejich zdraví.
Každý pes potřebuje především svého pána
Naštěstí jsou také případy, kdy se lidé rozhodnou pomáhat. Některé útulky dostávají různé dary a příspěvky od lidí. Sama roky útulkům pomáháte. Co vlastně českým útulkům obecně nejvíce pomáhá? Chybí jim pouze finance?
Blanka: Nevím, zda jsem v tom směru erudovaná natolik, abych mohla za majitele útulků hovořit. Mám za to, že kromě opory v legislativě řadě útulků schází dostatečně vybavené zázemí pro pejsky a zájem ze strany veřejnosti. Více bych se však zaměřila na to, co chybí pejskům v útulcích. Každý pes potřebuje především svého pána a rodinu – smečku, ve které najde svou jistotu a bezpečí. Psům chybí pozornost, péče, pravidelné venčení, možnost strávit den ve výběhu, s lidmi, mnohde jsou psi uzavřeni v opravdu malých prostorách a ven se nedostanou. Je to jedna z věcí, kterou bychom rádi změnili. A víme, že je to zřejmě dlouhá a komplikovaná cesta.
Lenka: Co chybí útulkům? Jsou to určitě i finance, za které můžeme nechat postavit hezčí boudy, vybudovat krásné výběhy. To je však jen jedna z mnoha věcí. Čím více se o problematiku zajímám, tím více si uvědomuji, že jim chybí hlavně lidé, kteří by je vedli s láskou a snahou zpříjemnit psům život. Opravdu nejvíce mi v útulcích vadí přístup lidí, kteří tam pracují. Nakonec i v nehezkém prostředí se pejsek může cítit dobře, pokud si s ním někdo povídá, pohladí jej, podrbe ho za uchem, dá mu trochu pozornosti, lásky. Určitě to neplatí stejně pro všechny útulky, jsou i takové, které vás příjemně překvapí.
Posláním nadačního fondu Love Dogs, jehož je Lenka hlavní iniciátorkou, je zlepšení životních podmínek psů v útulcích a zároveň vedení dětí k odpovědnosti vůči přírodě a zvířatům. Jaké jsou hlavní nedostatky útulků právě z hlediska životních podmínek psů a co je způsobuje?
Lenka: Částečně jsme již odpověděly v předchozí otázce. Mezi základní potřeby psů patří strava, čistá voda, čistý kotec, zateplená bouda, venčení a pravidelná veterinární péče. Psi potřebují pohyb venku, stimulaci hrou, smečku, svého pána a v rámci útulků čištění kotců. Je velké množství útulků, které základní potřeby psů nesplňují, natož aby jim dali lásku a potřebnou péči. A je to způsobeno nejen nedostatečnou oporou v legislativě, jak zmínila Blanka, ale také v nedostatečném vymáhání dodržování zákonů a dále pak přístupem lidí, kteří útulky vedou a kteří tam pracují.
Pejsků v útulcích je lidem většinou líto, nicméně lítostí zájem o problematiku útulků často končí. Co podle vás dokáže aktivovat zájem lidí? Je chybou útulků, že neumí aktivně hledat domov pejskům? Některé útulky v zahraničí mají velmi dobře zvládnutou propagaci.
Lenka: To je obecný problém, který se netýká jen útulků. Mnoho lidí vidí, co se děje, jsou i proti tomu, ale o skutečnou změnu nestojí. Pak jsou však lidé, kterým jen chybí informace. Na ty pak mohou působit propagace.
A je to opět také o aktivitě a schopnosti lidí, kteří v útulku pracují, respektive jej vedou. I u nás již existují organizace, které opravdu účelně a kvalitně útulky propagují, vedou osvětové kampaně a charitativní projetky.
Situace není tak špatná. Lidé se naučili efektivně využívat sociální sítě a díky iniciativě společnosti se mnohdy pejsci do rodin dostanou. Vznikají nové projekty, třeba jako ten náš, které chtějí pracovat na osvětě, prevenci. Politici pracují na návrzích změn v legislativě, která by situaci pomohla.
Obecně si myslím, že jsou Češi národ pejskařů a naopak od lítosti nemáme daleko k činům. Myslím, že o tom svědčí i počet dobrovolníků, který se k nám zatím připojil. Chce to však sjednotit se a domáhat se společně změny.
Pes vás nesoudí, bere vás takového, jaký jste
Je podle vás propojení dětí a psů v útulcích během na dlouhou trať? Kde vidíte největší překážky?
Lenka: Ano, je. Je to výzva. Nepočítáme s tím, že se vše zvládne za rok. Začali jsme projekt realizovat z jedné myšlenky na papíře ve volném čase. Bude to rozhodně dlouhá cesta. Postupně odhalujeme různá úskalí a formujeme projekt tak, aby byl realizovatelný.
Mám kolem sebe skvělé lidi, silný tým a jsem schopni najít způsob, jak překážky překonat. Narážet budeme rozhodně opět u lidí, zažitých postupů, odpůrců nových věcí a změn. Ale nebojím se toho. Kde je vůle, je i cesta.
Dokážete ze zkušenosti říct, co je pro děti v oblasti péče o zvíře největší motivací? Co jim nejvíce ukazuje, jak je přístup ke zvířatům důležitý?
Lenka: Určitě je motivací získání přítele, věrného kamaráda. Pes vás nesoudí, bere vás takového, jaký jste, už podstata toho vztahu má obrovskou hodnotu. Psi jsou skvělí společníci, podporují motorický, emocionální a sociální vývoj dětí, mohou působit jako ochránci, opora a jsou skvělí posluchači. K péči by však děti měli motivovat dospělí, rodiče. Pes sám o sobě dítě nic nenaučí. Děti rozvíjí své znalosti imitací, respekt a přístup ke zvířatům se učí od svých rodičů, nebo ostatních lidí v jejich okolí.
Jaké největší výzvy čekají nadační fond Love Dogs v roce 2017?
Lenka: Rádi bychom v tomto roce registrovali co nejvíce škol a útulků v České republice a postupně je začali propojovat a realizovat naše programy. To bude zřejmě největší výzva, spojit se s útulky, zainteresovat je, prověřit jejich úroveň. Získat si školy a děti, další dobrovolníky a osobnosti, které nás podpoří.
Pokud by někdo chtěl podpořit nadační fond Love Dogs a zjistit třeba i více informací, jak to má nejlépe udělat?
Lenka: Vše podstatné naleznete na našich stránkách www.KidsLoveDogs.org. Pokud máte dotazy, není nic jednoduššího, než nám napsat. Kontakty jsou opět na webu, případně můžete použít kontaktní formulář. Lidé mi píší i na Facebooku a snažím se reagovat. Podporovat projekty Love Dogs můžete mnoha způsoby. Tím nejjednodušším je finanční příspěvek. Hledáme však i dobrovolníky, dlouhodobé partnery, osobnosti. Vítáme zajímavé nápady a každou pomocnou ruku.
Děkujeme za rozhovor.
Lenka a Blanka: My děkujeme!
Přidat komentář