Hypnoterapeut, psychoterapeut a autor několika knih, tím vším je Libor Činka (54). Od dětství byl fascinován mozkem a rád přicházel věcem na kloub. Přes 18 let se věnuje psychoterapii, kde spojil zájem o mozek s vášní pomáhat lidem.
Jaká je náplň práce systemického psychoterapeuta?
Řekněme, že jsem cosi jako ajťák na mozek. S člověkem si povídám a zjišťuji, co by chtěl. Jenže lidé častokrát vědí, co nechtějí, ale co by chtěli, už neví. Respektive si myslí, že nechci mít nízké sebevědomí, či nechci kouřit je cíl. To je velmi vágní navigace, kterou je potřeba co rozpracovat do co nejvíce detailů. Vedu tedy člověka do budoucnosti a k zdrojům, vyhýbám se pitvání chyb z minulosti, zajímá mě, kdy se mu dařilo. V praxi využívám i systemickou psychoterapii, Ericksonovskou hypnoterapii a neuro-lingvistické programování (NLP).
V čem spočívá?
Představme si ho jako kopírování či sdílení receptů. Když pečeme bábovku, musíme vědět, z čeho se skládá, jaké množství surovin použít a v jakém pořadí. Jedno z pravidel neurolingvistického programování říká, že chceme-li dostávat něco jiného než dosud, je nutné dělat věci jinak – udělat úpravu v receptu a sledovat, co se stane.
A jakým způsobem funguje hypnoterapie?
Při hypnóze se člověk ponoří do sebe a začne konečně plně vnímat tělo i myšlenky přesněji a efektivněji než při běžném myšlení. Je to však zcela odlišné od filmů – nedělám nic za lidi. Žádný nátlak, jde o vzájemnou spolupráci, jako při tanci.
S jakým problémem se na vás lidé nejvíce obrací?
Lidé ke mně nejčastěji chodí s oslabeným, nedostatečným sebevědomím. Abyste vybudovali zdravé sebevědomí, začněte myslet jinak, než vám říkali. Byli jsme vychováni v představě, že musíme být dokonalí. Z velké části za to může školský systém v Česku.
Co je podle vás špatně na českém vzdělávacím systému?
Klade důraz na perfekcionistický výkon. Pár chyb v rozsahu 1-10% je hodnoceno špatnou známkou, aniž je poukázáno na to, co vše 90-99% bylo v pořádku! Od první třídy nás programoval na to, abychom hledali chyby, nikoli na to, co už umíme a co je skvělé. Ve škole se mnozí bojí, že když neodpoví správně, dostanou špatnou známku nebo se jim vysmějou. (Je role učitele, aby výsměchu, zesměšňování a devalvaci osobnosti bránil.) Člověk radši nekomunikoval, protože tak se vyhnul trestu, přestal jednat, což se ale přenáší i do života. Ve vztazích se lidé hádají například kvůli sebemenšímu nepořádku, aniž si všimnou toho, co druhý uklidil. Je to patologicky zaměřená pozornost na to,co člověk neudělal dokonale namísto toho, co udělal. Když je člověk kritizován a vnitřně ví, že se snažil, že není registrováno co zvládl, tak se pak snažit vcelku logicky přestane. Měli bychom si vzít vzor ze zahraničí, kde například ve finském vzdělávacím systému mají na prvním místě štěstí dítěte. Tak vzniká základ pro štěstí v celém životě.
U většiny lidí v této době převládá negativní myšlení. Máte doporučení, jak mu předcházet?
Přestaňte věřit, že máte být dokonalí a všechno doma musíte mít ťip ťop. Vyhněte se patologickému přemýšlení „proč se mi nedaří, kde jsem udělal chybu?“ Zrušte otázku „proč?“ zaměřenou na minulost a začněte tvořit nové TEĎ a budoucnost.
Jak podle vás získat zpět ztracené sebevědomí a být spokojenější?
Pozorujte i nejmenší věci, které se vám daří. Máte-li oslabené sebevědomí může být velmi přínosné si psát co se Vám podařilo. Vyměňte však školní podtrhávání chyb za podtrhávání všeho co bylo OK. Aplikujte, co funguje, opakujte to, stavte na tom. Věřte, že jste víc, než si myslíte. Také se naučte využívat zdroje v podvědomí. Většinu myšlenek, zejména ty negativní, jste přijali. Velké množství myšlenek nejsou naše vlastní – zejména ty hodnotící. Tvořte vlastní. Najděte si vzory, které něco opravdu umí, pak můžete dokázat prakticky cokoliv. Pokud to nedokážete sami, zhypnotizuji Vás k úspěchu.
Přidat komentář