Hanka Zemanová: „Navzdory těžkým překážkám jsem v plné síle!“

Hanka svojí sílu neztrácí, naopak má energii i na práci. Máme se zřejmě na co těšit!

Cílevědomá, pracovitá a milující maminka

Hanka Zemanová je oblíbenou osobností ze sféry zdravého životního stylu. Nejenže je velmi sympatická, ale také rozhodně ví, o čem mluví. Zdravou stravou se začala zabývat přibližně ve 20 letech, kdy si ze zdravotních důvodů upravila jídelníček a zjistila, že má na zdraví velký vliv. Vystudovala Pedagogickou fakultu na Karlově Univerzitě, ale dnes je považována především za jednu z nejvýznamnějších odbornic na biopotraviny, ale také co se týče ekologického zemědělství. Navíc je autorkou dvou báječných knih: Biokuchařka a Bioabecedář. Pokud chceš od Hanky něco ochutnat, tak sušenky a krekry z Biopekárny Zemanky jsou pečené na základě její inspirace.

Ráda rozdávám radost

1) Jak byste sama sebe představila?
Žena plná energie, žena, která miluje život, má ráda nové výzvy, asi dost nespoutaná a živelná energie, hodně emocionální, někdy chaotická, možná dost kritická a náročná. Ale teď jsem se přesvědčila i o své obrovské vnitřní síle a o tom, že můj táta měl pravdu, když o mě na svatbě řekl, že jsem do tahu i do kočáru… Já jsem hodně otevřená, spontánní a opravdová. Těším se na všechno, co mi život přináší a přinese. Mám skvělou velkou rodinu, o kterou se můžu opřít a kterou miluju. Moc ráda kolem sebe rozdávám radost, nakažlivý optimismus a nadšení do života. I když celý poslední rok to pravdou nebylo, protože jsem ho z větší části proplakala a postupně jsem poznala, že dokážu být i hodně sama, že to mám moc ráda, že to dokonce čím dál častěji vyhledávám.

Ráda tvořím, miluju spontánní tanec a často si beru více úkolů, než zvládnu, a pak se občas hroutím. Ale svou práci miluju, takže se zase rychle probouzím v nové síle. A taky se moc ráda obklopuju krásným prostředím, kytkami, vůněmi, barvami, zkrátka mám ráda vše přírodní. Jím kvalitní jídlo, ale nevyhledávám luxusní restaurace, ráda experimentuji v kuchyni a používám všechny možné neznámé suroviny. Teď právě vařím z divokých bylin a vyrábím bezlepkové placky podle ajurvédské kuchyně, ale nejradši mám dobrý kváskový chleba s máslem a pažitkou…

2) Jak byste v současné době definovala Vaši profesní pozici? Co je nyní hlavní náplní Vaší práce?

Poslední rok jsem byla hlavně maminkou a téměř vůbec jsem nepracovala. Kromě péče o děti, jsem se hodně věnovala sama sobě, protože mi osud připravil loňský rok nečekanou a těžkou životní událost a já jsem se musela poprat sama se sebou.

Nyní se znovu otevírám i novým pracovním výzvám, kterých přichází hodně. Začala jsem psát krásnou novou knihu a připravuji s novými pracovními partnery hodně zajímavý projekt pro podporu biopotravin v České republice, více zatím neprozradím.

3) Co je základem Vašeho životního stylu?

Mediálně jsem spojována s eko-bio životním stylem – a je pravdou, že můj vztah ke všemu, co je eko a bio je naprosto srdcový, a to co hlásám, taky žiju. Já to mám v životě nastavené tak, že pokud chci pracovat na nějakém projektu, tak ho musím cítit v každé buňce těla, jako své poslání, jako něco co ve mně vibruje, co mě vzrušuje a naplňuje. A proto jsem vždy všechny moje bio a eko projekty dělala s obrovskou láskou, nadšením a potřebou pomáhat lidem. Myslím, že lidé ten upřímný záměr nějak vycítí a prostě to funguje. A z toho mám obrovskou radost, je to ta největší odměna za mou práci.

A pokud se ptáte konkrétně na to, zda žiju zdravě a ekologicky, tak samozřejmě, že ano. Nedokázala bych doporučovat něco, co sama nežiju. Jíst biopotraviny mi připadá vlastně úplně normální, často říkám, že nejíme nic zvláštního, protože je pro mě po téměř 20 letech už úplně běžnou součástí života: jíst cizrnu, špaldu, jáhly, biomaso, biomáslo, nebo třeba konopný olej. Používám výhradně ekologické čistící a kosmetické prostředky, třídím odpad, miluju bio aromaterapeutické olejíčky, bio bachovky, bio kosmetiku, máme nízkoenergetický dům a kotel na dřevěné pelety, takže nás celoroční energie vyjdou na max. 10 000 Kč. Na druhou stranu si často uvědomuju, že nejsem vůbec dogmatik a že spousta lidí, která je inspirována mými knihami, nakonec žije zdravěji než já☺. Já nedělám nic, co bych cítila jako extra náročné. Do ničeho se nenutím a dělám to, co mě baví. Nežijeme nijak ekologicky extrémně, ale cokoli můžu udělat ekologičtěji nebo ohleduplněji k přírodě, tak se o to snažím. Běžně kupuji biopotraviny, mám jich plný špajz :-), ale pokud to z nějakého důvodu nejde, tak prostě koupím běžné potraviny, nikdy ale nekupuju polotovary a různé rafinované nebo chemicky upravované potraviny, prostě běžné základní potraviny, ze kterých mohly vařit i naše prababičky a vařím čerstvá jídla vždy v souladu se sezónou… Žiju s dětmi na venkově, máme slepice, které nám snáší domácí vajíčka a pro radost máme také 4 ovečky, zahrádku s čerstvou zeleninou, spoustu malin, ostružin, borůvek, muchovníků, černých jeřábů, rakytníků, trnek…

Vždy vybírám přírodní materiály, kupuju ráda oblečení z bavlny, lnu nebo biobavlny, při výběru nábytku vždy volím dřevo nebo přírodní materiály místo dřevotřísky apod., barvy na nábytek taky kupuju ekologické, většinou z Biofy atd…

A hlavně se snažím nekupovat příliš mnoho spotřebního zboží všeho druhu – i když děsí mě někdy, jakou lavinou u nás přibývají stále třeba hračky. Něčemu se člověk neubrání… A je spousta věcí, které prostě při svém vytížení nezvládám, protože na hodně ekologický a zdravý životní styl člověk potřebuje i hodně času. Takže třeba obdivuju všechny maminky, které používají výhradně jen látkové plenky, to jsem nedokázala, i když u druhého miminka se mi skoro celý první rok dařilo :-).

Také jsem moc ráda, že žiju už šest let na venkově, obklopená nádhernou krajinou, a to mi hodně zásadně změnilo život, cítím se silně propojená s rytmem přírody, a to co mě zpočátku na venkově stresovalo (třeba v zimě je od brzkého odpoledne všude úplně mrtvo a tma, v Praze mohu kdykoli kamkoli). Postupně jsem to začala vnímat jako ten největší dar – v zimě jsme více zalezlí u kamen, více vaříme, více spíme a naopak od dubna žijeme skoro stále venku, mám moc ráda sledování celoroční proměny konkrétních zákoutí v naší zahradě, velkou hodnotu má pro mě úplné ticho a úplná tma v noci. Moc si užívám, když věším prádlo na zahradě a jsem vděčná za lidi, které jsem na venkově potkala a cítím se tady zakořeněná. I když vzhledem k tomu, co prožívám, se vnitřně na nic nevážu a jsem otevřená změnám, třeba i v místě bydliště. Co se týče práce, tak za velký dar považuju to, že dělám to, co miluju. Že mě to živí a mohu pracovat doma podle svých časových možností.

Ale to hodně zásadní je zdravý celostní přístup k životu. I když asi to jde ruku v ruce, protože čím pročištěnější jsou naše těla, tím jasněji vnímáme i svou duši a naši životní cestu.

Intuice a zdravý selský rozum

4) Jaký je hlavní rozdíl mezi BIOpotravinami a nebio?
Biopotraviny jsou jakékoli potraviny, které vznikly co nejpřirozenějším a kontrolovaným způsobem. Ale nechci z toho dělat vědu, bio je to základní, co nám Bůh, nebo chcete-li, Matka Příroda nabízí. Před sto lety bylo bio všechno a nikdo to neřešil. Běžným selským rozumem mi přijdou biopotraviny přirozenější a zdravější, protože jakékoli omezení chemické zátěže nám v dnešním přechemizovaném světě určitě dlouhodobě spíše prospívá, než škodí – i když je to velmi těžko vědecky dokazatelné. Existuje ale řada studií, která srovnává zatížení potravin a biopotravin zbytkovými pesticidy a například biozelenina obsahuje těchto škodlivých látek až 700x méně, bio živočišné produkty mají pozitivní vliv na kvalitu mateřského mléka, ve kterém je pak více zdraví prospěšných mastných kyselin, které jsou spojovány s posilou imunitního systému a se snižováním rizika rakoviny a dalších nemocí. Podobně vědci zjistili, že některé pesticidy narušují účinek hormonů, které hrají klíčovou roli při vývoji lidského zárodku. U malých dětí, které konzumovaly biopotraviny, mizí hladina toxických látek a zejména pesticidů z moči. Ale já dávám raději na svou intuici a zdravý selský rozum než na složité vědecké výzkumy, které dokážou prokázat téměř cokoli…

5) Myslíte si, že jsou nějaké potraviny, které by měli lidé z jídelníčku úplně vynechat?

Já razím u nás doma takový princip, že neřeším to, co jednorázově a občas děti někde snědí, v zásadě vůbec neřeším, co sní, když jdeme třeba někam na oslavu. Co považuju za mnohem důležitější je to, co jíme pravidelně jako základ výživy. Takže doma nemáme žádné barevné sladké limonády, barevné sladkosti, fast foody, polotovary, levné uzeniny, slazené mléčné výrobky. Vedu je k tomu, že zelenina patří ke každému jídlu, jedí hodně oříšků, semínek, luštěnin, obilovin, milují i maso, takže kupuju biomaso a máme ho tak dvakrát týdně. Ale hlavně se snažím, aby z jídla neměli stres, nic jim přímo nezakazuju, ale máme doma hlavně kvalitní a zdravé potraviny, ze kterých se mnou holky rády připravují sladké i slané dobroty.

Ale úplně upřímně si myslím, že ta nejdůležitější BIO výživa pro nás pro všechny a hlavně pro děti, je láska rodičů, která je vyživuje na všech úrovních.

6) Viděla jsem fotografie Vaší krásné domácnosti. Jaké tipy by od Vás dostal člověk, který si právě zařizuje domácnost?

Já na to žádný patent nemám, já se jen nechávám vést svým citem a láskou k přírodním a kvalitním materiálům…

7)Určitě jste musela mnohokrát bojovat a vydržet. Jak bojujete, když se v životě objeví nějaká překážka?

Tak teď s tím bojováním mám dost živou zkušenost. Po dvacetiletém vztahu mě a naše dcery opustil můj muž a odešel k jiné ženě. Byl to zatím nejtěžší rok mého života. Dnes ale vím, že jsem vedla těžký boj hlavně sama se sebou. Ten vnitřní boj byl o tom, zda půjdu jednodušší cestou, budu ta, kterou všichni litují, ta která lituje sama sebe, ta ublížená, ta oběť, ta plná křivdy. Často jsem k tomu zvláště během prvního půlroku sklouzávala. Zejména když jsem byla na pokraji fyzických sil. Když můj muž odešel, tak jedna dcera byla pětiletá a druhá roční, kterou jsem ještě v té době hodně kojila, s čímž souviselo i noční vstávání. Ale od začátku jsem věděla, že já prostě takhle zatrpklá zůstat nechci. Že přece nebudu od 38 let žít s uzavřeným srdcem a s nedůvěrou vůči mužům a životu. Někde v hloubi duše mě volal nový život.

Teď po více než roce cítím, že jsem tenhle vnitřní souboj vyhrála. Vydala jsem se na cestu naděje a poznávání sama sebe. Byl to moc těžký rok, ale zároveň jeden z nejzajímavějších, co jsem dosud prožila. Byla jsem ještě na mateřské, a tak jsem se rozhodla kromě dětí věnovat stejně i sama sobě. Brala jsem to jako druhou vysokou školu. Uvědomila jsem si, že období krize, které spočívá v zápasu sama se sebou, je zároveň obdobím velkého zrání. A cítila jsem, že tuhle příležitost nemohu promarnit sebelitováním (ale i teď k tomu občas sklouznu☺). Uvědomila jsem si, že nemusím stále brečet, že jsem sama s dětmi, že mohu samotu vnímat jako dar, dar času jen pro sebe. Že na to, abych mohla prozkoumat důležité věci pro život, potřebuju být co nejvíce sama. Najednou se moje smutné večery proměnily v tvůrčí čas, kdy jsem zkoumala sama sebe, definovala jsem si, kým jsem, čemu věřím, jak chci žít, bilancovala svůj život, svoje vztahy, svoje dary, svoji práci…Tušila jsem, že když budu poctivě krůček po krůčku s důvěrou ve vesmírný řád objevovat skryté souvislosti mého života, tak že se mi podaří prožít znovuzrození, a že dostanu příležitost žít lepší variantu sama sebe.

Stále věřím na sílu lásky, v zázračné účinky odpuštění. Učím se žít ve vděčnosti, víře. Ale je pravda, že se už těším, až o tom budu moct mluvit ještě s větším odstupem, protože čas hojí.