Kdo by neznal portál FirstClass! Články o úspěchu, kariéře, penězích ale hlavně vztazích. Každá řádka, kterou Petr napíše, vychází z jeho srdce, proto mají jeho články takovou sílu a váhu. Přečtěte si Petrův názor na nevěru, se kterým se ztotožňuji i já.
Nemám rád mrhání časem
1) Dobrý den, Petře, předem Vám moc děkuji, že jste souhlasil s rozhovorem. Můžete se nám ve stručnosti představit? A co to neobvyklé jméno?
Každý má nějaké příjmení. Jsem rád, že patřím do rodu, který proťal Giacomo Casanova. Před svou smrtí uznal 4 nástupnické větve: italskou, odkud pochází (dnes ji zastupuje teta Palma Rosa), holandskou, kam uprchl z benátského vězení – mimochodem jako jediný člověk v jeho historii (dnes ji zastupuje strejda Hardy), německou, kde měl maminku s bratrem (dnes ji zastupuje teta Ingrid) a českou, kde dožíval. Ale s jeho schopnostmi rozhodně nemám nic společného, ženám ne zcela rozumím (smích).
2) Jste zakladatelem internetového portálu FirstClass. Jak dlouho zrál ve Vaší hlavě nápad, že založíte i podobný tištěný magazín?
FirstClass nevznikl jako médium, ale jako služba, tedy na základě poptávky. Stejně vznikl časopis. Lidé prostě tu myšlenku vnukli. Nemám rád mrhání časem, takže každý krok má svůj smysl a podstatu. Nikdy bych s FC nezačínal, kdybych nebyl přesvědčen o tom, že někomu pomůže. A jakmile uznám, že FC již smysl nemá a všichni jsou šťastni a spokojeni, budu první, kdo bude pro ukončení FC.
3) Časopis FC, potažmo portál FirstClass.cz jsou v našich mediálních poměrech unikum. Neoslovují čtenáře bulvárními články. Přibližte prosím přesněji, čím jsou tak výjimečné a čím si získávají početné číslo čtenářů?
Zaměřujeme se na to, aby lidé byli spokojeni – nic jiného není podstatné. Proto nutíme k zamyšlení o cestách, kterými jdeme, klademe si otázky, jak být šťastnější a úspěšnější. Je to logický vývoj s ohledem k tomu, že všechna ostatní média jsou opačná – snaží se člověku vnutit, že svět je zlý, obyčejný člověk nemá šanci být spokojený a uspět. Tyto tituly se nedají dlouhodobě číst, protože lidem nepřinášejí žádnou pozitivní hodnotu. Člověk kvůli nim přichází o energii, kterou ke čtení potřebuje. Nevěřím, že bulvární média v současné podobě nějak dlouho přežijí. Píšou je lidé zahořklí, nenávistní, žlučovití. A takoví se dříve nebo později sami zahubí. Pořád do minusu jít nemůžete – s hypotékami stejně jako energií.
Všechno je můj život
4) FirstClass nabízí čtenářům hlavně články k zamyšlení. Má je motivovat, aby překonali sami sebe, snažili se něco dokázat, šli za svými sny a plnili si je?
FC je tu proto, aby lidé primárně uvěřili v sebe. V to, že každý z nich je schopen splnit si vše, co si dokáže představit. Není to fráze. Samozřejmě je těžké přesvědčit o tom lidi, kteří žijí v průměru. Ti nemají důvod na sobě pracovat. Mají něco, co jim stačí. Sice brblají, ale nechtějí riskovat, aby o to málo nepřišli. Lidé, kteří žijí podprůměrně, mají vysoký potenciál. Jsou odhodláni udělat mnoho pro změnu. Nejtěžší práce je nepochybně s lidmi, kteří jsou na vrcholu, dosáhli absolutně všeho, co si kdy vytkli. Jak byste posouvali člověka, který už necítí potřebu někam růst? Ale ono to jde. Našli jsme pro ně parketu v naší FC Academy, kde už lidé nejen čtou, ale hlavně konají správné kroky.
5) Vaše články denně dojímají i motivují tisíce čtenářů (jsem jedním z nich). Kde čerpáte inspiraci?
Děkuji za kompliment. Všechno je můj život. Jsem už dost starý pes na to, abych měl (naštěstí) spoustu špatných zkušeností, ze kterých jsem se mohl poučit. Také mám kolem sebe ohromné množství přátel, kteří jsou velmi úspěšní, tudíž museli překonat hromadu překážek a proher. Nejlépe se dá učit od úspěšných lidí, protože ti nemají problém věřit v úspěch – vědí, že existuje a že lze dosáhnout absolutně všeho, za čím jdete. A nemusím ani poslouchat je. Znám svůj život. Všechno, co jsem si kdy vysnil, se splnilo. Ale ne samo. Zaplaťpánbu. Jen to, do čeho vložíme energii a práci, má pro nás hodnotu.
6) Petře, o čem nejraději píšete? Dáváte do článků něco ze sebe?
Každá řádka, kterou napíšu, vychází ze srdce. Neztrácím čas psaním o věcech, které by mě nebavily, nezajímaly, netrápily. Nemám čas na to, abych se věnoval něčemu, co nemá smysl. Témata hodně střídám. Úspěch. Vztahy. Kariéra. Peníze. Obyčejné štěstí. Jsem rád, že čtenáři tohle střídání pochopili a ctí to, že chvíli píšu o penězích, chvíli o zdraví a chvíli o lidech. Ve všem je úspěch, byť má různou podobu.
7) Na který svůj článek nejraději vzpomínáte a máte ho ukotvený hluboko v paměti?
S téměř všemi články je spojena následná erupce dotazů a zaslaných příběhů od čtenářů. Chtějí radit. Chtějí pomoct. Chtějí se sejít. Prokazuje se, že nejdůležitější hodnotou v životě je soustředěná pozornost. Zpočátku, dokud těch čtenářů nebylo tolik, jsem měl prostor se scházet s těmi, kdo potřebují, podporovat je. Dnes už jen fanoušků na Facebooku je přes 100 000, celkový počet čtenářů přes 600 000 každý měsíc. Denně mi napíše v průměru každý tisící. To je 600 mailů denně. Mrzí mě, že nemám šanci se se všemi sejít. Ale na maily odpovídám rád. Třeba v noci.
Nejraději bych byl sám
8) Prozradíte nám, jak Vy se osobně díváte na nevěru, zradu, závist, nenávist a lži?
S mým názorem určitě nebudete souhlasit, ale já jej nebudu modelovat. Jsem naprosto proti nevěře. Totálně ji neuznávám a nemám pro ni žádnou omluvu. Každý, komu je přes 18 let, je právně odpovědný za své činy. Jestliže tedy druhého podrazí, činí tak vědomě a se všemi důsledky. Já jsem nevěru zažil u partnerky dvakrát. Poprvé mě porazila a chtěl jsem skočit z mostu. To mi bylo dvacet. Naštěstí, protože mi bylo teprve dvacet, přál jsem si demonstrativně svědky a v noci zrovna nikdo nešel, tak jsem si to rozmyslel. Tehdy jsem si nicméně uvědomil, že vždycky bude někdo mladší či starší než já, vždy bude někdo bohatší nebo chudší (všechno má své výhody i nevýhody) – zkrátka vždycky bude někdo jiný. Od té doby absolutně nežárlím. Je mi naprosto jedno, co partnerka dělá, ale předem jí upozorním, že při nevěře okamžitě končím. Zdůrazňuji, ví to předem. Proto když se přihodila druhá nevěra a partnerka našla odvahu mi to sdělit, poděkoval jsem jí, vážil jsem si jí za upřímnost a ten večer jsme se rozešli. Dodnes jsme velcí přátelé, myslím, že kroku velmi lituje, ale já se do minulosti už nikdy nevracím. V zásadě nemám rád omluvy. Pokud je partner natolik nezralý, že slibuje něco, co nemůže splnit, nebo dělá něco, co druhému ubližuje, pak s ním vůbec nemarním čas. Nedávám druhé šance, protože dobře vím, že jsou tisíce dalších lidí, kteří čekají na první šanci.
Závist, nenávist, lež – to jsou disciplíny mimo moje rozlišovací schopnosti. Týkají se slabých lidí, kteří se musí soustředit na cizí lidi, místo aby se zaměřili na vlastní růst. Vím, že tyto vlastnosti existují, ale mě tito lidé vůbec nezajímají, jako by pro mě neexistovali. V mém nejbližším okolí je vůbec nestrpím.
9) Blíží se konec roku 2014 a s ním spojené nejkrásnější svátky – Vánoce. Budete je trávit po boku svých nejbližších?
Souhlasím, Vánoce jsou pro mě hlavní svátky roku. Nemohu je bohužel trávit se všemi nejbližšími najednou, ale o to delší Vánoce mám. Začínají už týden předem, kdy objíždím/oblétávám nejdůležitější lidi svého života. Protože mnozí z nich mají velké sny a nemohou si je momentálně splnit, věnuji jim čas mezi svátky, kdy je beru do zahraničí. Tentokrát mám specifické plány v Abu Dhabi. Ale Silvestr plánuji o kousek dál, na opačné polokouli. Nejraději bych byl sám. Uvažuji o Francouzské Polynésii, novoročním pohledu na oceán a jediným otazníkem je hudba ve sluchátkách. Váhám mezi Little Talks a All of Me. To podle nálady. Zatím mám chuť na to první, protože rok 2014 byl fakt extrémně náročný a v pohybu, ale myslím, že vyhraje druhá varianta, protože John Legend má nádherný hlas pro tu chvíli (smích).
10) Moc Vám děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl čtenářkám serveru Kámoška.cz dodatečně vzkázat?
Nikdy nevěřte názorům druhých lidí, důvěřujte svým emocím a srdci, byť se jeho hlas zdá rozumu nesrozumitelný a nelogický. Jděte za tím, co je pro vás nejdůležitější a věřte, že na ničem jiném nezáleží než na vašem štěstí. A travte čas s lidmi, kteří jsou pro vás podstatní. A na portálech, kde vám je fajn. Tento k nim patří.
Martino, také děkuji.
Přidat komentář