Anorexie postihuje především mladé dívky a ženy. To ale neznamená, že mužům se taková nemoc zcela vyhýbá. Naopak případů, kdy anorexií trpí i muži, neustále přibývá. Příkladem je čtyřiadvacetiletý Honza, který si anorexií prošel. Do redakce se nám rozhodl zaslat svůj příběh, který bere jako varování nejen pro kluky, ale i pro holky.

avatar

Redakce Kámoška.cz
Píšeme o všem, co nás zajímá a baví!

Anorexie postihuje především mladé dívky a ženy. To ale neznamená, že mužům se taková nemoc zcela vyhýbá. Naopak případů, kdy anorexií trpí i muži, neustále přibývá. Příkladem je čtyřiadvacetiletý Honza, který si anorexií prošel. Do redakce se nám rozhodl zaslat svůj příběh, který bere jako varování nejen pro kluky, ale i pro holky.

Myslíš si, že anorexie se týká pouze nás holek? Kdepak, problémy s ní mohou mít i kluci. Tohle je jeden z nich!

Myslíš si, že anorexie se týká pouze nás holek? Kdepak, problémy s ní mohou mít i kluci. Tohle je jeden z nich!

Tlustej jsem nikdy nebyl

Už na základce jsem mezi tintítka nepatřil, ale mezi kluky jsem prostě vyčníval. Byl jsem vysoký a trošku při těle. Spolužáci se mi hodně smáli a vyslechl jsem si nadávky, že jsem špekoun, tlušťoch… Přitom když se zpětně podívám na fotky, nikdy jsem tlustej nebyl. Jen jsem se odlišoval od spolužáků právě tím, že jsem nebyl chrastítko, jako oni. Snad mi porozumíte, jak to myslím. A asi nejlepší přirovnání bych viděl v tomhle. Holka, spolužačka, které začala růst prsa a boky byla hned tlustá. Přitom se z ní stávala žena, ale posměch si vysloužila proto, že jí mizela dětská postava, kterou měla většina. To jsem ale odskočil. Sice se mi hodně spolužáků posmívalo, ale nic jsem si z toho nedělal. Byl jsem rád, že jsem měl nejlepšího kámoše Patrika, stejnýho „balvana“ :-D , jako jsem byl já a společně nás nic nerozhodilo. Spolu jsme šli i na střední a procházeli si i divokou pubertou. Vše bylo fajn, jenže já se na střední změnil a Patrikovi jsem tím hodně ublížil. Chytnul jsem se party, kde byli samí frajírci. Záviděl jsem jim ty pěkné baby. Já nikdy holku neměl, a když už po mě nějaká koukala, tak nebyla můj typ. Nikdy jsem nechtěl barbínu, ale holku, která bude sympatická a bude se mi líbit a těch měli frajírci na střední v partě dostatek. Jenže oni na ně měli. Měli super postavy a mohli si toho hodně dovolit. Já byl obyčejnej, co jsem jim mohl nabídnout??, takže jediné, kde jsem viděl východisko, abych se začlenil do party a měl holku, bylo zhubnutí a cvičení. Už jsem nechtěl slyšet posměšky a rejpání od těch frajírků. To holky odradilo. Chtěl jsem se hodně změnit, jenže pak to dopadlo tak, jak jsem ani já ani nikdo jiný nečekal.

Nejdříve super samec, pak chudák

Začal jsem s tím, že jsem pomalu přestával jíst, až jsem kolikrát dospěl k jednomu nebo dvěma jabkům denně. Hodně jsem cvičil, prakticky pořád. Posilka, běhání, box, kolo, plavání…a u toho jsem skoro nežral. Hlad jsem doháněl vodou, ta trochu zasytila. Abych ještě víc zhubnul, zkoušel jsem projímadlo. Výsledky začaly být vidět. V jednu chvíli jsem měl postavu úplně super, že jsem pro holky byl fakt samec a letěly na mě. Najednou bylo takovýho zájmu a nabídek na rande… a v partě jsem už začal být king, že jsem takhle rychle zhubnul a pak jsem konečně měl holku. A přitom nikdo netušil, s čím právě bojuju a ani já si to nepřipouštěl. Jenom s Patrikem jsme se odcizili a mohl jsem za to já. Dával jsem mu najevo, že já jsem hubenej, pěknej a to ho ode mě muselo ranit. Spíš jsem byl s novou partou a na Páťu jsem zapomněl.

Bylo mi zle

Pokračoval jsem dál a říkal jsem si, že to včas zastavím, až budu opravdu spokojenej. Pak se máma začala hodně všímat, že fakt vůbec nejím. Předtím jsem to nějak zamaskoval. A všímala si i mé bledosti. Chtěla se mnou o tom stále mluvit a já jsem říkal, že všechno v pohodě. Jenže nebylo. Kosti mi vyčnívaly fakt hnusně, měl jsem propadlý břicho, obličej jak mrtvola a ruce i nohy jako párátka, vlasy mi vypadávaly, byl jsem nervní, plačivej, pořád vyklepanej… Hodně jsem nosil volné oblečení, aby to tak nebylo vidět. Jednou jsem se převlíkal v pokoji a máma tam vlítla. Zhrozila se a vyjekla, že vypadá hrozně, co se děje, jestli nejsem nemocný…. Pak brečela a říkala, že musím k doktorovi. Já ale nechtěl, ani za nic. Taky jsem se styděl za to všechno. Máma mě pořád přemlouvala, volala k doktorce a ta říkala, ať okamžitě přijdem. Já trval na svém. Nakonec se pak stalo, že jsem druhý den večer mámě říkal, že je mi zle. Točila se mi hlava a myslel jsem, že je konec. Máma okamžitě volala sanitku a pak už si vše pamatuju jenom matně. Byl jsem na tom hrozně a doktoři nade mnou nevěřícně kroutili hlavou. Moje diagnóza zněla – anorexie. Z nemocnice jsem nakonec odcházel do léčebny, kde jsem se snažil dát dohromady. Bylo to hodně těžké, to mi věřte, ale nakonec jsem to zvládl a nějak se z toho dostal. Jenže vím, že už asi v životě nebudu mít nikdy zcela vyhráno. Ten strašák nade mnou pořád bude…. A aspoň jedna dobrá zpráva byla, Páťa po tom všem byl se mnou. Když přišel za mnou na návštěvu, řekl mi, „ty vole, co si blbnul“ a byl pro mě znovu oporou a odpustil mi. A i jeho zásluhou jsem se z toho dostal. On fakt dokázal, že je to kámoš, ne jen spotřební kamarád, co se na tebe v nejhorší situaci vybodne.

Život jsem si znovu poskládal

Jako kdybych se znovu narodil, když jsem odcházel poměrně vyléčenej z léčebny. Pravidelně docházím k psycholožce a dělám co proto, abych se k tomu nevrátil. S návratem z léčebny jsem začal nový život. Na blbečky ze střední jsem se vybodl a opět se naše kamarádství s Páťou vrátilo do starých kolejí. Všichni byli rádi, že jsem ok a já si začal užívat života. Teď už vím, jak je život křehký a každý den si užívám na maximum. Vím, že nebýt lékařů, bůhví, jestli bych tady vůbec byl. Nakonec jsme si s Páťou našli sympatické a hodné holky, které nás mají rády a my je. Moje přítelkyně je moje zlato a vážím si toho, že jí mám. Maruška mi totiž dává hrozně moc síly a podpory a hlavně pocit, že se jí líbim, takový jaký jsem. I když koukala na mé fotky, říkala, že jsem byl náhodou moc pěknej a nechápala, proč jsem si nenašel holku. Společně chodíme i k psycholožce a Maruška mi pomáhá, co to jde. Hlavně jsem jí musel slíbit, že už to nikdy neudělám :) . Naučila mě tolik věcí a já jí moc tímhle příspěvkem děkuji a i Páťovi, ostatně všem, co byli a jsou se mnou. A co říct na závěr? Dostal jsem od života pořádnou lekci a jedno vím, nikdy nic nedělejte jenom proto, abyste se holce nebo klukovi zalíbili. Buďte sami sebou a mějte se rádi, takoví jací jste. Život máme jen jeden a proč si ho ničit tím, že se budeme snažit pořád někomu přizpůsobovat. I když třeba teď nemůžete zapadnout do party nebo si najít svou lásku, nezoufejte a nedělejte nic takového, co jsem udělal já. Na každého štěstí a láska čeká, někdo to najde rychleji, někdo později. P.S. Nedávejte na to, co napsal Kenny v článku Holky nad 50 kg jsou prasata. Četl jsem to a ten kluk je vážně na hlavu. Tenhle blbeček vůbec neví, co anorexie nebo bulimie znamená a jak to člověka dostane na dno. Takovou urážku řekne opravdu jen debílek. A vůbec, nikdo nemá právo nazývat i sebevíc silnějšího člověka prasetem!

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Veronika Bayerová

    Dobrej chlap,rozumnej :) Držím v životě palce ;)