XXL modelka Monika Procházková je sympatická a usměvavá žena se zdravým sebevědomím, kterou jsi mohla vidět v pořadu Show Jana Krause, kde prezentovala své názory na módu pro plnoštíhlé ženy. Kromě toho má své internetové stránky, které se snaží zvednout sebevědomí ženám, jež nemají muší váhu. Chceš si přečíst Moničiny názory a dozvědět se o ní víc? Přečti si zajímavý rozhovor.

avatar

Redakce Kámoška.cz
Píšeme o všem, co nás zajímá a baví!

"Nazvala jsem se modelkou, ale modelka v pravém slova smyslu nejsem."

"Nemyslela jsem na modeling jako na něco, čím bych se mohla živit. Proto jsou fotky na mém webu poměrně civilní."

1) Ahoj Moniko, děkuji ti za tvůj souhlas s rozhovorem a zároveň za tvůj čas, který rozhovoru věnuješ. Ze všeho nejdřív bych tě chtěla poprosit, zda by ses našim čtenářkám mohla představit?

Já děkuju za možnost předat svou ideu dál. V prvé řadě musím říct, že jsem v podstatě docela normální člověk, modeling mě neživí. Všechno to vzniklo tak nějak živelně. Plnoštíhlou modelkou jsem se nazvala proto, že jsem chtěla ženám s nízkým sebevědomím ukázat, že i žena (dívka), která neodpovídá tomu, o čem média tvrdí, že je ideál krásy, může vypadat dobře, jako modelka. Jsem obchodník, ta práce mě baví a modeling beru jako něco, co mi může můj život příjemně příležitostně zpestřit. Ale asi bych se v tom povolání necítila doma.

2) Na svých internetových stránkách máš několik zajímavých fotek a zároveň povzbuzujícího textu pro dívky a ženy, které jsou se sebou určitým způsobem nespokojené. Mohla bys nám prosím říct, jak vlastně vznikl tvůj web, za jakým konkrétním účelem a jak ses seznámila s autory tvých fotek?

Můj web vznikl tak, že mi můj tehdejší přítel dával často najevo, jak se mu líbí můj přístup. Líbilo se mu, že i když mám nadváhu, nerezignovala jsem, nad oblečením přemýšlím a snažím se vypadat hezky a žensky. Investovala jsem do kosmetiky, kupovala jsem míň oblečení, ale zato jsem pečlivě vybírala, aby ty kousky stály za to a daly se dobře kombinovat a hlavně – nekupovala jsem věci, které sice byly děsně moderní, všichni je měli, ale já jsem v nich vypadala… no, prostě blbě. No a tak si jednoho dne postesknul, že je takových žen jako jsem já v ulicích málo a že bych vzhledem ke své výřečnosti mohla přispět k tomu, aby se to změnilo. Takže stránky původně vznikly jako inspirace, jako povzbuzení ženám a dívkám a myšlenka modelingu se k tomu přidala vlastně jen jako příjemná možnost a zpestření mé vlastní práce. Nemyslela jsem na modeling jako na něco, čím bych se mohla živit. Proto jsou fotky na mém webu poměrně civilní. Nechtěla jsem vytvořit nějaké super umělecké fotky, protože ty by nikoho neinspirovaly. Jsem na nich většinou v tom, v čem normálně chodím do práce, zapojili jsme i brýle, které nosím, aby bylo jasné, že je to opravdu civil. Česala a líčila jsem se sama, fotky jsme nijak neupravovali. Mělo to být prosté zachycení reality. Sadu exteriérových fotek dělal člověk, se kterým jsme se zkontaktovali myslím přes fotopátračku a ty interiérové dělala moje kolegyně, pro kterou je focení velký koníček.

3) Objevila ses v pořadu Show Jana Krause, kde jsi mluvila o obtížnosti ve shánění slušivého oblečení pro plnoštíhlé ženy. Zdálo se mi ale, že jsi tolik prostoru k vyjádření svých názorů neměla, což je samozřejmě škoda. Mohla bys čtenářkám povědět, jak vnímáš módu na tuzemském trhu pro plnoštíhlé ženy? Samozřejmě se klidně rozepiš :-) .

Tak předně musím říct, že jsem byla ráda, že mě do pořadu pozvali, protože mým hlavním cílem (kromě inspirace) bylo otevřít diskuzi o módě. Je známá věc, že například oblečení v řetězcích jako je třeba H&M, se liší nejen stát od státu, ale dokonce město od města. To, že na západě Evropy jsou v tom samém řetězci kvalitnější věci a větší výběr než u nás, je známá věc. Dost mě ale překvapilo, když se ke mně donesla informace, že se to rozlišuje i u nás. V Praze jsou v obchodech jiné a lepší věci než v Brně a to vůbec nemluvím o tom, jaký výběr můžou asi tak mít třeba v Olomouci, v Jihlavě nebo třeba v Chebu. A to jsme tak malá země! Jak můžou nákupčí dělat rozdíly v zemi, kterou za 4 hodiny přejedete z jednoho konce na druhý? Tak velké kulturní a sociální rozdíly tu zase nejsou, aby bylo potřeba nabízet v hlavním městě něco jiného než v ostatních krajích. A to jsem se ještě nezmínila o cenách. Většinou je to všechno vzhledem k (ne)kvalitě předražené. Nedám 500 korun za nekvalitní tričko, které se mi po pár vypráních překroutí, vybledne, vytahá a ještě se v něm nadělají dírky. A plnoštíhlé to mají ještě o fous horší (stejně jako velmi štíhlé a vysoké ženy). Ty jsou totiž už od velikosti 42 zařazeny rovnou do nadměrných (někde jsou shovívavější, tak píšou „větších“) velikostí a tam najdete buď to samé co v těch malých velikostech, jen zvětšené na patřičnou velikost (probůh! co sluší ženě velikosti 36 nebude slušet ženě velikosti 48!!!) nebo tam najdete velké neforemné cosi, co má navíc velké vzory (jako by výrobci nevěděli, že pro velkou velikost se velké vzory nehodí a už vůbec ne hranaté výstřihy apod.) Ale co se vlastně divíme, vždyť se to všechno šije někde v Číně nebo v Indonésii a tam se tyhle podružnosti neřeší. Hlavně, že toho našijí hodně a za levno. Design oblečení pro plnoštíhlé tedy dost pokulhává. Nedávno se na internetu objevila „proměna“ plnoštíhlé slečny, aneb jak obléknout ženu, která má větší zadek. Některé věci byly celkem hezké, ale tak na padesátiletou paní (slečně bylo něco přes dvacet). Udělali z ní starou mladou (ne ve všech případech), ale jako inspirace to podle mě vážně nestačí. Organizátoři proměny šli prostě do obchodu a nakoupili to, co se nabízí. A výsledek zas tak světoborný nebyl. Takže z toho je vidět, že i „odborníci“ na oblékání mají mnohdy problém sehnat slušivé věci odpovídající věku nositelky. A zajímavá je ještě jedna věc – výprodeje. Pokud se vám nechce dávat zmíněných 500 korun za aušusové tričko, jdete do výprodeje, a co tam vidíte? Z větších velikostí nic (to je jasné, vše je vyprodáno), zato uvidíte plné regály všeho možného ve velikosti 32-36. A proč to tak je? Protože těch velmi štíhlých je ve skutečnosti mnohem míň než těch normálních. Proto to v těch obchodech zůstává. Když se všechno šije v Asii, kde na normální až plnoštíhlé lidi narazíte jen výjimečně, tak se asi není čemu divit. Nerozumím strategii nákupčích, ale asi se jim to i tak rentuje. Jinak si to neumím vysvětlit.

4) Vím, že jezdíš nakupovat oblečení do Prahy, kde není podle tebe takový problém sehnat vhodné oblečení pro slovanskou postavu. Mohla bys čtenářky inspirovat svými tipy na obchody, kde nejčastěji něco padnoucího seženeš?

Do Prahy jezdím nakupovat hlavně prádlo. To je totiž základ šatníku. Můžete mít krásné šaty, ale jakmile máte pod nimi nepadnoucí podprsenku, už vám nic nepomůže. A kromě toho, že to špatně vypadá, to taky není zdravé (o bolesti zad by mohla kdejaká žena s větším poprsím a nekvalitním prádlem vyprávět). Ženy obecně si neumí vybrat správnou velikost prádla a navíc vzhledem k nabídce kolikrát vezmou, co se nabízí, i když to tak úplně nesedí (bez prádla být nemůžou a do Prahy se třeba nedostanou). Ani v Brně to není žádná sláva. Buď je to příšerně drahé (kolem 3.000 korun) nebo je to cenově v pořádku, ale zase to nesedí. Takže v tom případě nezbývá nic jiného než si udělat výlet do Prahy a nákupy spojit třeba s nějakou výstavou nebo výletem, jak se komu líbí. A je to za stejnou cenu, někdy i nižší než v Brně. Takže se to vážně vyplatí. Jiné oblečení tam zatím nekupuju. Jak jsem už říkala, oblečení kupuju minimálně, protože nad tím v obchodě přemýšlím, snažím se, aby to bylo co nejvíc kombinovatelné s tím, co už mám ve skříni a aby mi to co nejdýl vydrželo, než zase objevím něco dalšího. Takže taková nouze, abych musela udělat nájezd na Prahu, i co se týče triček, kalhot a šatů, zatím nebyla. Hodně věcí mám totiž přivezených ze zahraničí – jedna moje známá vozí hezké věci (i takových velikostí, ze kterých vypadávám) z Anglie nebo Francie. Něco je nové, něco je lehce obnošené, ale aspoň je vidět, jaká je to kvalita – i po několikerém praní a nošení jsou ty věci nevytahané, neseprané, nejsou překroucené švy a vypadá to dobře. Aspoň jeden tip můžu dát a to je na nákup riflí (po česky džínů… :-) . Měřím jen 161 cm, takže jsem vždycky všechno musela zkracovat (proč si výrobci myslí, že kdo roste do šířky, roste i do výšky?). Pak jsem ale zjistila, že v C&A mají všechny možné střihy a velikosti nejen v normální, ale i v prodloužené a krácené délce! Sice zatím jen modré a černé, ale věřím, že nebude dlouho trvat a budou mít i barevné a to pak bude radost nakupovat!

5) Jednou věcí je problematika v oblékání žen kypřejších tvarů a druhou věcí je nízké sebevědomí, kterým řada žen trpí. Co si myslíš, že je hlavním důvodem toho, že takové ženy nemají rády sebe a ani svou postavu a co bys takovým ženám poradila? Máš třeba nějaké své tipy z osobní zkušenosti?

Sebevědomí je jedním z hlavních témat, kterým se na stránkách zabývám. Je to jednoduché – když ty slečny odjakživa slýchávají doma nebo ve škole, že nemají jíst, aby nebyly tlusté, že se pak nebudou nikomu líbit a ještě je v tom utvrdí média, jsou jen dvě možnosti, co se bude dít – buď propadnou anorexii nebo bulimii nebo v tom lepším případě, kam se počítám i já, budou mít nějaké komplexy, ale naštěstí se s tím nebudou muset léčit. Pak už jen záleží na tom kdy (a jestli vůbec) potkají někoho (něco), kdo je komplexů zbaví, naučí je jak konkrétně naložit s oblečením pro jejich postavu a pokud je to nutné, naučí je jak se správně stravovat (Pozor! Diety v časopisech ignorujte, protože každá z nás má jiný metabolismus! Je potřeba zajít na vyšetření, kde vám výživový poradce sestaví vlastní jídelníček!) Původ toho všeho je podle mě v tom, že lidé snadno přijímají názory z médií, aniž by se zamysleli nad tím, jestli jsou v pořádku. Ne všechno co se říká v televizi je pravda! V jednom z článků píšu o tom, že pokud už někdo tyto komplexy má, ať se zaměří na jednu věc, kterou na sobě miluje. Vždycky, když se pak bude dívat do zrcadla, ať plnou pozornost věnuje právě této části těla a užívá si to, jak se mu líbí. Postupně se mu začnou líbit další a další, protože začal sám sebe vnímat ne jako jeden ošklivý celek, ale jako někoho, kdo má krásné oči, nebo rty, nebo vlasy, nebo ruce, nebo zuby (doplňte si cokoli). Začne tak vyzařovat více spokojenosti se sebou a to ostatní přijde. Jen si nesmí říkat „Mám tak krásné oči, ale ty moje zuby jsou hrozné!“ To je cesta do pekel. Dívejte se do zrcadla a řekněte si, že máte krásné oči. A tečka! A zvýrazněte je. Naličte se a zvýrazněte oči, jak to jde (vkusně prosím) a ručím za to, že nikdo se na vaše zuby ani nepodívá… Takhle jsem to začala dělat já a musím říct, že když se před odchodem z domu naposledy podívám do zrcadla, vždycky si řeknu, že mi to strašně sluší. Protože to tak cítím. A to jsem začala tím, že jsem se rozhodla mimo jiné ignorovat fakt, že mám jeden koutek úst výrazně níž než druhý, zaměřila jsem se právě na ty oči a nevím, jak se to stalo, ale mám pocit, že se mi ta pusa snad i srovnala… :-)

/script

6) Právě sebevědomí je nezbytné k tomu, aby se žena mohla stát XXL modelkou a jít si za svým snem. Ovšem i tak to nemusí být nijak jednoduché. Přeci jen poptávka po XXL modelkách je podstatně nižší, což pak může být určitým způsobem demotivující. Můžeš čtenářkám prosím prozradit, jak ses stala XXL modelkou ty a co bys jim poradila v případě, když by se i ony chtěly stát plus size modelkami?

Jak jsem už říkala, nazvala jsem se modelkou, ale modelka v pravém slova smyslu nejsem. Účastnila jsem se přehlídky Over size show na Stylu 2010 a to je pokud jde o mé zkušenosti s modelingem všechno. Je pravda, že jsem se snažila oslovit nejrůznější agentury a zjistit, jestli registrují i plnoštíhlé, ale setkala jsem se jen s tím, že můj mail ignorovali. Zkrátka jsem nikomu nestála ani za zamítavou odpověď. Jen se mi potom právě na veletrhu Styl potvrdilo, jaký je to vlastně svět. Pokud se pletu, prosím za prominutí, ale můj dojem z toho všeho byl, že je to dost povrchní záležitost a došla jsem k závěru, že tohle opravdu nechci mít v životopise jako povolání. Chápu, že se svět modelingu zdá atraktivní, ale za sebe můžu říct, že to za ideální povolání nepovažuju. Přesto – pokud po tom některá dívka opravdu touží, prosím, ať jde za svým snem. Pokud jsem vás neodradila, můžu říct jen jedno – nafoťte si reprezentativní fotky a jděte do agentur se zdravou drzostí. Pokud budete mít štěstí, budou se s vámi bavit. Pokud ne, hoďte to za hlavu. Modeling není všechno. Já jsem se takhle dostala na Styl. V novinách jsem si přečetla, že tam bude Over size show, tak jsem zavolala do pořádající agentury, představila se jako plnoštíhlá modelka a zeptala se, jestli se můžeme sejít. Poslala jsem jim odkaz na web, pozvali mě, přeměřili, zařadili mezi ostatní modelky. Jen mi pak po skončení veletrhu řekli, že příště už mě nezařadí, protože jsem pro Over size show příliš silná (mám velikost 44). Musím přiznat, že jsem měla možná zkreslenou představu. Myslela jsem si, že bude zájem ukázat nejen oblečení na vysokých a štíhlých, ale taky na malých a plnoštíhlých. Vždyť právě plnoštíhlé a malé ženy potřebují rady a inspiraci jako sůl. Potřebují jiný styl oblečení, nebude jim slušet to, co sluší vysokým plnoštíhlým ženám. Bohužel jsem se spletla. Poptávka po tomhle asi není. Snad je to kvůli tomu, že výrobci a dovozci mají pocit, že my malé a kulaté se jim nerentujeme. Škoda…

Rozhovor s: Monika Procházková

7) Pro to, aby se z dívek či žen mohly stát modelky je zapotřebí chodit na castingy, oslovovat modelingové agentury a pro lepší viditelnost se nacházet v databázi modelek, což mnohdy také není vše. Udělala jsi tyhle kroky i ty, nebo čekáš na moment, kdy se ti agentura s nabídkami ozve?

Začala jsem tím, že jsem vytvořila web, pak jsem se zařadila do několika internetových databází a oslovila agentury. V agenturách se mnou nikdo nekomunikoval a z databází chodily nabídky na castingy, ale všechno bylo buď pro mladší ročníky (je mi 30, web jsem vytvořila před třemi lety) nebo pro menší velikosti. Takže jsem to nebrala moc vážně a spíš jsem se držela svého záměru inspirovat. Ale věřím tomu, že kdybych byla urputnější, nějaká informace pro mě vhodná by se určitě objevila. Modeling prostě není můj největší sen, takže to celé jen tak vedu v patrnosti na vedlejší koleji. Uvidíme, co bude.

8 ) Mohla bys čtenářkám prosím sdělit, jaké zkušenosti již máš za sebou? Máš v této oblasti nějaký sen, který by sis chtěla splnit a jaké jsou tvé další plány?

Moje jediná zkušenost je práve z brněnského Stylu a pak taky stojím modelem ve výtvarném kurzu Miloše Kříže (je to přípravka na přijímačky na architekturu a jiné obory, kde se vyžaduje znalost aktu, figury; tohle ale ve škole nikdy nikoho nenaučí, protože školy mají problém s nahými modely, tak si zájemci platí kurz a kreslí jak o život). To je ale trochu z jiného soudku. V oblasti modelingu mám jisté plány, ale ty bych nerada všechny prozrazovala. Zatím je jen držím v hlavě a podle toho jak to celé vypadá právě po odvysílání Show Jana Krause, si troufám říct, že k jejich splnění jednou dojde. Můžu aspoň prozradit, že z toho budou mít (snad) všechny plnoštíhlé dívky a ženy velkou radost. Začínám tím, že ve spolupráci s módní návrhářkou Mirkou Talavaškovou připravuju nějaké semináře na téma oblékání. A další budou následovat.

9) Rozhovor se pomalu chýlí ke konci a v předposlední otázce bych se ještě chtěla vrátit k tvému účinkování v pořadu Show Jana Krause. Jaký to byl pocit, že jsi byla pozvána do tohoto pořadu, jak na pořad vzpomínáš a přijala bys pozvání i do jiného pořadu?

Z pozvání do Show jsem měla velkou radost. Měla jsem pocit, že to co jsem investovala do webů (energie, nápad a ročně cca 500 korun za webhosting), se začíná úročit. Chtěla jsem vyvolat diskuzi, což se snad povedlo. Natáčení pořadu jsem si užívala. Byla jsem hodně nervózní (prý to na mě nebylo vidět, ale já jsem to v tom záznamu na sobě pozorovala dost :-) , ale pan Kraus byl vtipný, jsme podobná krevní skupina, řekla bych, takže jsem si nakonec řekla čert to vem, že se nebavíme o tom nejdůležitějším, hlavně ať je sranda… Myslím, že se to povedlo. Diváci se bavili, já taky. Na povídání jsme měli málo času, takže pokud bych byla ještě někdy pozvána do jiného pořadu, kde bych měla aspoň nějaký prostor pro podporu plnoštíhlých (bez ohledu na místo bydliště :-) , přijala bych pozvání ráda. Mám pocit, že se o nás pořád mluví málo nebo ne zrovna v dobrém světle.

10) Děkuji ti za příjemný rozhovor a měj se moc hezky. Ještě se jen zeptám, zda je něco, co bys chtěla čtenářkám Kámošky.cz vzkázat a kde mohou nalézt info o tobě?

Vzkázala bych jim, ať se vždycky, když je bude někdo kritizovat za to, jak vypadají, podívají do zrcadla, zamyslí se, pokud to bude kritika oprávněná, ať provedou patřičnou změnu a pokud nebude oprávněná, ať ji hodí za hlavu. Nejsme neomylní a tak se může stát, že si oblečeme něco, co nám nesluší, nebo neoprávněně zkritizujeme něco, co si kritiku nezaslouží. Jsme zcela rozdílné osobnosti, různě se vyjadřujeme, různě se oblékáme, líbí se nám různé styly, každý se cítíme dobře v něčem jiném, každému sluší něco jiného. Držte se toho a nenechte si namluvit, že byste měly vypadat, česat se, oblékat se,… tak a tak. A pokud máte pocit, že potřebujete poradit, že nevíte co se sebou, svým šatníkem, že nemáte jasno ve svém stylu, že se pořád hledáte, zeptejte se. Nechte si poradit, rady zhodnoťte a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné. Toť můj vzkaz. Informace o mně najdete na www.plnostihlamodelka.cz nebo se můžete přidat do mé skupiny na Facebooku, taktéž s názvem Plnoštíhlá modelka. Tam se mimo jiné objevují anonce na novinky na webu (zrovna teď probíhá hlasování o zmiňovaných seminářích a jiných věcech, v sekci Ankety). Vyhlásila jsem taky soutěž o volný vstup na seminář (z každých třiceti členů skupiny vylosuji jednoho šťastlivce, tak neváhejte a přidejte se :-) .

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Emily

    Skvělý rozhovor, souhlasím …jen tak dál Moniko. Ať se ti daří ve všem co děláš, přeji moc úspěchu. Zdravím E.