Budou tomu již tři roky, co se mi, doposud zapřísáhlému brejlovci, z lajdáctví rozbily oboje brýle a já v nouzi začala uvažovat o kontaktních čočkách. Do té doby jsem na ně ani nepomyslela. Brýle ke mně patřily již od první třídy a za těch bezmála deset let mi v podstatě nikdy nevadily. Nyní jsem ale začala přemýšlet jinak.

avatar

Redakce Kámoška.cz
Píšeme o všem, co nás zajímá a baví!

Budou tomu již tři roky, co se mi, doposud zapřísáhlému brejlovci, z lajdáctví rozbily oboje brýle a já v nouzi začala uvažovat o kontaktních čočkách. Do té doby jsem na ně ani nepomyslela. Brýle ke mně patřily již od první třídy a za těch bezmála deset let mi v podstatě nikdy nevadily. Nyní jsem ale začala přemýšlet jinak.

Kontaktní čočky jsou in

Barevné kontaktní čočky dodají tvému image potřebný šmrnc

Brýle už opravdu ne

Při rychlém zdrátovávání jedněch z mých brýlí mé krátkozraké oči v optice, kam jsem musela odběhnout ze školy abych mohla pokračovat v učení, upoutala reklama na kontaktní čočky a já zabrala. Při přebírání mého poopraveného binoklu jsem se na kontaktní čočky zeptala a za dva dny jsem byla objednána na jejich aplikaci. Startovací balíček, který jsem po přeměření očiček v optice převzala, obsahoval jeden pár měsíčních kontaktních čoček, pár jednorázových kontaktních čoček a tekutinu na jejich čištění.

Jak kontaktní čočky nasadit

Součástí onoho startu bylo i naučit mě čočky nasazovat a snímat. V této záležitosti, se mě ujala mladá paní či slečna z optiky, ale v nastalém hororu byla nucena prokázat nadstandartní trpělivost. V životě jsem si nemyslela, že je takovým uměním nemrknout. První fáze – uchopení čočky – probíhala OK, ale nakonec každý pokus končil stejně. Mrkla jsem a kontaktní čočka skončila nalepená na spodním víčku mého oka. Jeden z pokusů měl výsledek ještě fatálnější. Nevím proč, snad jsem mrkla trochu mohutněji, skončila čočka na podlaze optiky. Naštěstí ji má učitelka nalezla. Já nemohla protože jsem viděla úplné … nic. Připadala jsem si jako úplný idiot a začínala jsem uvažovat, že to vzdám. Nakonec se mi ale podařilo čočku několikrát jakštakš nasadit a vyndat, což je prý, alespoň podle mé optičky, to nejpodstatnější.

Já vidím! Hurá ven!

Po tomto mém nesporném úspěchu jsem poprvé od dětství vyrazila na ulici bez brýlí a vydala se domů, kde jsem měla nasazování a vyjímání čoček dále zdokonalit. Doma jsem začala trénovat s takovou vehemencí, že jsem si málem vydloubla i oko, ale ke zlepšení docházelo jen velmi pomalu. Dokonce jsem požádala svou sestru, aby zakoupila kosmetické zrcátko, které mi mělo při používání čoček pomoci. Přes veškerou snahu bylo nasazování čoček pro mě velmi dlouho záležitostí velmi stresující s nádechem dobrodružství a pozměněného descartesovského výroku „vidím ostře, tedy kontaktní čočku v oku mám“. Bohužel velmi často jsem shledala, že ostře nevidím a pak začalo zběsilé pátrání po čočce, které mnohdy končilo v pokleku na podlaze.

Kontaktní čočky na dovolené

Jako dosud čerstvá, nezkušená a nejistá uživatelka čoček jsem se vydala se sestrou a přáteli na dovolenou na chatu v okolí hradu Zvíkova. Jednoho rána jsem vstala a začala se důležitě, pomalu a rozvážně chystat na nasazení mé nové optické korekční pomůcky. Levé oko sedí. Tak a teď pravé. Nasadím, mrknu a nic. Vidím jako bez brýlí nebo čoček. Začnu zběsile pátrat po čočce. Stůl, podlaha, koupelna, ale čočka nikde. Neb jsem trochu hysterická začala jsem zběsile lítat po chatě a spolu se mnou všechny kámošky, kterým jsem děkovala a střídavě nadávala, že pátrají málo usilovně. Ta ztracená kontaktní čočka byla poslední a mě děsila představa, že si budu muset nasadit znovu brýle. Na kontaktní čočky jsem si totiž velmi brzy zvykla. Měla jsem sice ještě pár jednorázovek, které byly součástí startovacího balíčku, ale to bylo jen krátkodobé řešení.

Bez kontaktních čoček už nikdy více

Přes veškerou snahu mou a mých přátel se nepodařilo čočku najít. Měla jsem pocit, že mám zkažený celý den. Rozbalila jsem jednorázovku, nasadila ji do pravého oka a vyrazili jsme na plánovaný výlet na Zvíkov a do hospůdky ochutnat místní speciality. Značně otrávená jsem se potulovala po turistické pamětihodnosti. Úsměv na tvář mi nevyloudila ani má sestra přes veškerou snahu.

Kontaktní čočky, můj poklad

Při jednom společném fotografování jsem najednou pocítila v pravém oku podivný tlak. Sáhla jsem si tedy prstem do koutku a podíval se na něj. Na špičce mého ukazováčku jsem spatřila kontaktní čočku. Ale co to? Já vidím ostře!!! Jak je to možné, když čočka je na prstě. Pochopila jsem. Já měla v oku čočky dvě. Jedna byla posunutá stranou. Když jsem nasadil jednorázovku, tak ta ji vytlačila ven. Ale co budu teď dělat? Nevzala jsem si totiž pouzdro na čočky a roztok. Naštěstí tu byl můj kamarád Marek, který mě i s čočkou na prstě odvezl autem do chaty, abych ji uložila do bezpečí pouzdra a oddychla si. Den se nakonec vylepšil. Z chaty jsme s Markem vyrazili za zbytkem holek, které s obědem a ochutnávkou místního piva na nás v hospůdce již čekaly.

V současnosti jsem starý mazák. Už mi nečiní problémy vyndat či nandat si kontaktní čočku kdekoliv a třeba i poslepu. S kontaktními čočkami jsem nadmíru spokojená, a tak vůbec nelituji těch prvních lapálií, které mi jejich nošení připravilo.

Veronika M., Veselí nad Lužnicí

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Tagy

Tagy: ,

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Gábi^^

    to je jak kdybych to psala já..taky si už nedokážu představit že bych měla zase nosit brýle… Taky sem a dovče nemohla čočku najít a pak sem zjistila že ji mam v oku ..někde vzadu :D