V sedmnácti letech matkou? U Nikol to nebyl jediný velký krok. Když otěhotněla, netušila, že jí čeká svatba, natož rozvod. Přečti si neuvěřitelný příběh dvacetileté matky 2 dětí.

avatar

Příběhy čtenářek a čtenářů
Máš zajímavý příběh či názor? Pošli ho na kamoska@kamoska.cz

Nikol měla vždycky blízko k dětem. Už jako malá hlídala menší děti v rodině a i sousedů. Nikdo nemohl tušit, že se tak rychle stane matkou i ona. Když poprvé viděla dvě čárky na těhotenském testu, zamotala se jí hlava natolik, že si musela sednout, v klidu situaci rozdýchat a pak teprve se znovu na ten „špatně“ zbarvený proužek podívat.

Ve 20 letech mám dvě děti, stačila jsem i rozvod

Nikol v 17 letech otěhotněla. To ale není vše. Každou maličkost jsem z ní vytáhla, a tak mám pro tebe zajímavý rozhovor dvacetileté holky. Rozhovor o tom, jak zvládla krušné těhotenství, svatbu i rozvod v jednom roce. A aby toho nebylo málo, porodila ještě druhé dítě, tentokrát holčičku.

1) Niki, otěhotnět v 17 letech nejspíš není nic plánovaného. Jak jsi začátky zvládala?

S Petrem jsme se znali pouhé 3 měsíce, než jsem otěhotněla. Ale znáš to, myslela jsem si, že je to láska jako trám. Bylo to úžasný, byl jiný, než ostatní. Bavila ho příroda, les, neměl potřebu se neustále vytahovat a frajeřit.

Určitě jsem to ale neplánovala zrovna v těch 17, ale když už se to stalo, potrat nepřicházel v úvahu. Petr byl nejdříve zaskočený, chvilku bylo v telefonu ticho, když jsem mu to volala do práce, ale nakonec souhlasil a začal se těšit.

Rodina byla poměrně v šoku. Mamka mi ani nemohla nic říci, když mě měla taky v 17 letech, babička to skousla celkem v klidu. Děda se se mnou nebavil, za to strejda prohlásil, že je to nejkrásnější dárek k jeho narozeninám. :D

První těhotenství jsem si strašně užívala, i když trvalo pouhých 25 týdnů. Bylo to něco úžasnýho a novýho. Pozorovat, jak se mi mění postava, začíná být vidět bříško, první ultrazvuky, pohyby. Každá žena, která už tu zkušenost má nebo měla, mi dá za pravdu, že těhotenství je úžasné. Nebudu Vám ale lhát, ranní nevolnosti a bolesti zad jsou nesnesitelné.

2) Tohle těhotenství ale netrvalo dlouho. Jak probíhal ten předčasný porod?

Vlastně jsem ani nevěděla, že se něco děje. Zkrátka jsem ráno začala trochu krvácet, a tak se raději jelo na pohotovost. Tam mě prohlédli a poslali rovnou na sál, kde jsem trávila noc. Ještě tu noc mi začala odtékat plodová voda a já věděla, že je zle. Pořád jsem si jenom opakovala, že musí vydržet.

Ve 20 letech mám dvě děti, stačila jsem i rozvod

Šance byla 50/50, 25. týden se bere jako extrémní nedonošení. Píchali mi kortikoidy, aby se maličkému dovyvinuli plíce a měl větší šanci na přežití. Prcek se ale rozhodl přijít na svět už tentýž den. Porod jako takový byl více méně bezbolestný, kontrakce jsem sice měla, ale nebyli tak strašné. Nakonec se narodil Matyášek s porodní váhou 725g a 31cm.

3) A jak jsi to zvládala po porodu?

Matyáška jsem viděla hned druhý den po porodu a ani nevím, co jsem cítila. Byl tak maličký, měl okolo sebe všechny ty přístroje, které za něj dýchaly, kapačky a tak různě. Byla jsem z toho nesvá, nicméně jsem si na něj hned sáhla a na ten okamžik nikdy nezapomenu.

Celý svět se v tu chvíli zastavil, škola musela stranou, přátelé, rodina. A já viděla jen a jen Maytáška. Nikdo mi nedokázal říct, jak dlouho tam budeme, jestli vůbec půjdeme domů společně, anebo zdali bude Matyášek zdravý.

V inkubátoru byl Matyášek děsně dlouho.
V inkubátoru byl Matyášek děsně dlouho.
zdroj: novinky.cz

Měli jsme mnoho komplikací, jako byli infekce plic, několikrát ho museli resuscitovat. Naštěstí dobře přibíral a rostl. Po 4 měsících nás konečně pustili domů a to s kyslíkovou bombou, aby Matyášek zvládal dýchat. Dnes už je to 3letý, sice drobnější a trošku pomalejší kluk, ale umí mě pěkně zlobit. Ale co byste chtěli? Je to chlap!

4) A co ta svatba? Petr chtěl, abyste byli jedna rodina…

Svatba? Tak tu mohu označit za největší chybu svého života. Měli jsme tam jen pár přátel a mou rodinu. Nechtěli jsme nic velkého. Byl to jen obřad a pak menší posezení u našich na zahradě. To víš, byla jsem „zamilovaná“, v tu chvíli strašně šťastná. Líbila se mi představa, že budeme Hachovi.

Proběhla necelý měsíc po mých 18tinách 11. 7. 2010, brali jsme se na radnici. Po svatbě jsme se pak od mých rodičů přestěhovali do podnájmu, a tam to začalo skřípat. Petr najednou neměl čas, byl buď v lese, anebo v práci. Často jsme se pak hádali a nakonec to Petr po půl roce vzdal, odešel a požádal o rozvod. Ani se nesnažil to nějak urovnat, zkrátka se odstěhoval a mě nechal v podnájmu samotnou s malým.

5) Wow… Niki, je dost zajímavý, jak si jedním dechem dokázala mluvit o svatbě a rozvodu zároveň. Muselo tě to hrozně zranit. Jak dlouho ti trvalo, než jsi dokázala zase někomu tolik důvěřovat? Protože pak přišel Lukáš…

Možná tě teď zaskočím, ale nejsem si ještě ani dnes po téměř 2 letech jistá, jestli vůbec někdy dokážu ještě chlapovi stoprocentně důvěřovat. Ale se svým současným přítelem Lukášem mě seznámila kamarádka, byl to tehdy její přítel, ale neklapalo jim to. Možná si některé řeknou, že jsem mrcha, ale neměla se k němu chovat jako ke kusu hadru.

Já chlapa vlastně ani nechtěla, myslela jsem si, že s Lukášem jen strávím Silvestra, trošku si užiju a půjdu dál, přestěhuji se zpátky k rodičům a budu chvilku sama. Ale osud tomu chtěl jinak a Lukáš už mě zkrátka nepustil. Nejdříve jsme byli opravdu jen „friends with benefits”, ale po čase už nám jen sex nestačil.

S Lukášem to nejdříve bylo jenom o sexu.
S Lukášem to nejdříve bylo jenom o sexu.

Do Matyáška i do mě se zamiloval a už nás zkrátka nepustil. Po roce a něco jsme se pak začali snažit o miminko a to také bylo jen z toho důvodu, že mě prostě Lukáš strategicky ukecal. Matyáška bere jako svého, ale přeci jen to není jeho biologický syn a on chtěl vlastního potomka.

6) A znovu těhotná :-) . Měla jsi strach z druhého dítěte?

Z druhého těhotenství jsem samozřejmě strach měla. Doktorka mi sice udělala nějaké testy a konstatovala, že by to mělo být bez problému, ale nikdo mi nemohl nic zaručit.

Nějaké komplikace tam byly. Měla jsem bakteriální infekci, která se ale zachytila tentokrát včas a zaléčila antibiotiky. Kvůli této infekci jsem prvně rodila předčasně. Nyní se zjistilo, že jsem nositelem tohoto druhu infekce a způsobuje předčasný porod.

7) Vím, že jsi nebyla z holčičky nadšená. Teď už jsi?

Máš pravdu, nebyla. Dokonce jsem několik nocí probrečela, že holčičku nechci a tak mi ani vlastně nepřišlo, že jsem těhotná, prostě jsem to vypustila. Dnes, když se podívám na svou již téměř 3týdenní dcerku Tinu, tak si říkám, jak jsem byla hloupá. Nedala bych ji za nic na světě.

8) Co druhý porod? Popiš čtenářkám, jak „báječné“ to je :-) .

Horší věc už si na světě nedokážu představit. Vlastně jsem ani netušila, že budu rodit. Bylo to v 39 týdnu, takže kousek do termínu. Rozjeli se bolesti a to i křížové, funěla jsem jak šílená a přišlo mi to zkrátka nekonečné. Nutili mě chodit, jelikož se hlavička nechtěla „nacpat” do porodních cest. Takže jsem v těch příšerných bolestech courala buď do sprchy, nebo různě po pokoji a vždy, když přišla kontrakce, musela jsem si kleknout na zem a prodýchávat to.

Těhotenské břicho
Když jsem čekala holčičku, nejdříve jsem byla nešťastná.
zdroj: justgraced.com.au

Lukáš, který byl po celou dobu se mnou, to chudák všechno odnesl. Byla jsem na něj šíleně protivná a vzteklá. Počkat, já jsem řekla chudák? Nebudu ho litovat! To mě všechno bolelo a myslím, že ty sprostá slova byla na místě. Nejhorší je asi ta bolest, když jsem měla protlačit hlavičku. Jako kdybyste chtěli protlačit meloun dírkou, kam se vejde citron.

Dokonce jsem na Lukáše zavrčela, že ho zabiju, jen si pamatuju, jak mi sestra řekla „Teď tlačte, zabít ho můžete i pak”.

Porodní váhu měla 3400g a měřila 49cm. Lukáš z ní byl nadšený a hned začal fotit, takže máme spoustu fotek. Mám 6 stehů, což není nic příjemného, ale dá se to přežít a ve finále i celý porod se dá přežít, za to, co přijde pak, to stojí :-)

Bolesti po porodu byly docela šílené. Ty stehy mi daly zabrat. Nemohla jsem se pomalu ani vyčůrat a jen při představě, že si budu muset taky dojít na „velkou”, mě vše bolelo. Ale dneska už dobrý. Ono si během 2 dnů na ty bolesti zvykneš :-)

9) Jak to teď zvládáš doma? Ve 20 letech dvě děti a chlap. To asi nebude moc jednoduchý.

Od rána jen lítáš jak hadr na holi. Tu poklidit, to umýt, nakojit, přebalit, dát najíst i staršímu, dojít s ním na WC, uvařit a spoustu další běžných věcí v domácnosti. Večer si pak ráda, že obě děti vykoupeš, nakrmíš, uložíš a můžeš si konečně taky lehnout nebo alespoň hodit nohy nahoru.

10) Co máš v plánu do budoucna?

Do budoucna? Tak nad tím jsem ještě zdaleka neuvažovala. Teď mě čekají ještě minimálně 3 roky doma s Tinou a pak nejspíš někam do práce, ale kdo ví. Mám jen základní vzdělání, takže bych určitě chtěla ještě něco dodělat, ale nejsem si jistá, jestli se dvěma dětmi to ještě půjde. Nezvládla jsem to ani s jedním natož se dvěma.

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář