Majka musela před devíti lety pod tlakem rodičů dát nedobrovolně pryč miminko, které zplodila se svým prvním klukem. Ačkoli uběhlo už tolik let, stále se s tím okamžikem nemůže vyrovnat.

avatar

Příběhy čtenářek a čtenářů
Máš zajímavý příběh či názor? Pošli ho na kamoska@kamoska.cz

Vím, že když se v tom budu znovu pitvat, bude mě to hodně bolet a neubráním se slzám. Přesto, i po tolika letech, se potřebuji svěřit a vypsat svou bolest. Trápím se tím celou tu dobu a ta chvíle se mi nenávratně zapsala v paměti. Také tím chci ukázat, aby si všechny holky, a nejen ony, vše nejdříve pořádně rozmyslely, než se pak celý život utápěly jako já ve svém trápení, které už nikdy nebudu moct vrátit zpět.

Majka (25): „V šestnácti jsem musela jít na potrat.“
Ta chvíle se mi navždy zapsala do paměti.
zdroj: chickwithwords.wordpress.com

Zpoždění jsem přičítala hormonální nerovnováze

Když mi bylo patnáct, poznala jsem svého prvního kluka, se kterým jsem po pár měsících začala sexuálně žít. Používali jsme jen kondom, já antikoncepci nebrala. Po nějaké době, bylo mi už šestnáct, jsme to chtěli zkusit bez. Sex byl krásný a vypadalo, že se nic nestalo. Jenže stalo. Gynekolog mi na jedné prohlídce řekl, že jsem těhotná. Můj cyklus moc pravidelný nebyl a tak jsem zpoždění přičítala hormonální nerovnováze. Nehroutila jsem se, ani nešílela. Děti jsem měla ráda a tak se ve mě mísily pocity štěstí i neštěstí.

Rodiče mi doma udělali peklo

První to věděl můj kluk. Mlčel, pak si vyčítal, že to nezvládl. Pak jeho rodiče. Ty nám říkali, že máme život před sebou a jsme si navzájem první a podobně. Ale jinak by nám asi pomohli. Za to moji rodiče mi od té doby dělali peklo. Když jsem to řekla mámě, řvala na mě „kdybys nebyla blbá a brala prášky, nic by se nestalo“, „jsi pitomá, když sis to neohlídala, toho parchanta dáš pryč, nebo poletíš, živit ho nebudeme.“ Když jsem s ní chtěla diskutovat, nešlo to. Byla na mě nepříjemná a řekla mi, že až přijdu s tím, že půjdu na potrat, pak se máme o čem bavit.

Nevolnost v těhotenství
Už v prvních týdnech těhotenství člověk cítí změny.

Pod nátlakem jsem souhlasila

Pod nátlakem a všeho toho okolo jsem nakonec musela souhlasit. Cítila jsem pocity zoufalosti, strachu, pláče. Nastal ten den a neumíte si představit, co to pro mě bylo. Ještě před tím jsem si s ním povídala a omlouvala se mu, že ho mám ráda a že mu to nechci udělat :-( Najednou bylo po všem a já cítila pocit prázdna, bolesti a výčitek. Brečela jsem, trápila se. Psychicky jsem na tom byla špatně. Zdálo se mi i o mém miminku. Rodiče mi pomoc neposkytli. Jen můj přítel, kamarádka, babička a jeho rodiče.

Bojím, že už se nikdy nestanu maminkou

Když mi bylo 18, odešla jsem konečně od rodičů a pak se s nimi přestala stýkat. Léta běžely a já nedokázala zapomenout. Říkala jsem si, „byla by to holčička, kluk nebo dvojčátka?“, „kolik by mu asi teď bylo“. S prvním klukem jsem ještě několik let byla, ale pak jsme se rozešli. To dusno mezi námi bylo pořád. Pak jsem našla úžasného chlapa – je starší než já. S ním mám už pevné a klidné zázemí a potkalo mě s ním štěstí. Máme se moc rádi. Všechno o tom ví a je mi velkou oporou. Teď je mi pětadvacet a snažíme se o miminko. Nejde nám to…:( Bojím se, že už třeba nikdy ho nebudu moct mít a třeba v tom byl ten jednou prodělaný potrat. Takže se trápím jak minulostí, tak i tím, že třeba už nikdy se nestanu maminkou!

Holky, chci vám proto říct. Pokud máte děti alespoň trošku rády a dostanete se do situace, kdy v brzkém věku otěhotníte, budete mít zázemí i oporu, nedávejte ho pryč. Vím, o čem mluvím, a kdyby byla situace jiná, měla bych teď devítileté dítko. Já takové štěstí neměla. Už to nikdy nevrátím a budu se asi do konce života trápit myšlenkou, zda to by to byla holčička nebo kluk a jak by dneska vypadalo. A vím, že to první, které jsem nedobrovolně musela zdát pryč, žádné další miminko nenahradí.

Děkuji všem, kdo jste si přečetli můj příběh až do konce. Moc si toho vážím. Majka.

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Mia

    Každý člověk je jiný, to co je pro jednoho správné pro jiného nepřichází v úvahu. Moje máma mě taky měla mladá, vystudovala vysokou školu při dvou malých dětech a teď spolu jezdíme na výlety, podnikáme dobrodružné výpravy a jsme nejlepší kamarádky. Ještě nemá 40 a děti má obě dospělé, má tedy spoustu času na seberealizaci, rodinu, zaměstnání a čas cestovat, užívat si. Co si přát víc? Za sebe vím, že bych na potrat nešla, ale chápu, že né každý má takové zázemí, aby si to mohl dovolit. Mít dítě v brzkém věku má své výhody, v pozdním věku to má výhody zase jiné… A tak snad jen hodně štěstí všem, aby si to mohli naplánovat, jak to každému bude nejlépe vyhovovat :)

  • Guest

    ty si skořápka od vajíčka, krávo…

  • viki

    kdyz se o to clovek snazi tak to nejde….v takovem veku jsem taky byla tehotna, nechtene.s menstruaci akorat nepravidelnou jinak bez priznaku.Byla jsem ve 4.mesici.Byl to sok, co mama atd.mohla se zblaznit.Nevedela jsem co delat…take me poslala na potrat…ale na ten bylo pozde a kdyz uz i ja jsem se tesila, planovala budoucnost s nim se zjistilo ze dite je spatne (nejaka gastritida).Uz jsem to videla i na ultrazvuku , prstiky vse ….ale musela jsem jit na vyvolany porod…par tydnu mi trvalo se z toho vzpamatovat, brecela jsem v kuse.Ale na druhou stranu nevim jak bych na tom ted byla. Lepsi je prece byt na dite pripravena jak pro nas tak i pro dite…Preji ti hodne stesti a trpelivosti

  • tess

    tohle neřeš zatím to nebyl ani člověk byl to prostě jen plod bez myšlenek něco jako skořápka od vajíčka a až potom co by se to narodilo tak by si ho naučila žít a přemýšlet ;-) nemůžeš se trápit tím že si to dala pryč kdyby si to neudělala co byste dělali? přestali byste s přítelem chodit do školy a začali někde brigádničit za mizernou mzdu a bydleli někde v 1kk? v 16 to je ještě hodně málo ;-) hlavně když se budeš snažit o miminko tak nesmíš pořád přemýšlet o minulosti snaž se nějak vzchopit a vzít život takový jaký je každý zažije za svůj život něco co s ním otřese ale nesmí se vzdávat. takže na závěr nemysli na to, neříkám aby jsi zapomněla ale prostě jenom nemysli co by bylo kdyby. :)

  • M.

    Snad jen …hodně štěstí a drž se!

  • Zuzana

    Nějak nevím co napsat. Doufám, že brzy budeš mít krásné dvojčátka- kluka a holčičku, které ti přinesou tolik radosti, že na své trápení brzy zapomeneš. Hodně štěstí!