Každá z nás asi zná, jaké to je jít na první návštěvu k přítelovým rodičům. Nervozita a strach, poté vzájemné oťukávání, křečovité úsměvy a zoufalé pohledy … a pak? Buď si tě jeho rodiče oblíbí, nebo budeš muset podniknout velký boj o jejich lásku nebo alespoň o jakési oboustranné příměří.

avatar

Marta Štefková

Každá z nás asi zná, jaké to je jít na první návštěvu k přítelovým rodičům. Nervozita a strach, poté vzájemné oťukávání, křečovité úsměvy a zoufalé pohledy … a pak? Buď si tě jeho rodiče oblíbí, nebo budeš muset podniknout velký boj o jejich lásku nebo alespoň o jakési oboustranné příměří. Největší problém mívají dívky s matkou svého partnera. Ta bývá často na svého synáčka upnutá, proto by ráda viděla vedle něj bezchybnou partnerku.

Jeho rodiče tě nemají v lásce?

Jeho rodiče tě nemají v lásce?

Postrach jménem rodiče

Problém je v tom, že rodiče mají představy o ideálním partnerovi jiné než jejich děti, což je způsobeno generačními rozdíly. Jejich zájmy i názory jsou odlišné, a pokud dáš najevo svůj vlastní názor, jsi pro ně tou nejhorší osobou na světě.

Striktní papalášové

Jiným případem jsou rodiče, kteří odmalička drželi své děti zkrátka. Ti jsou pak nekompromisní ke svému synovi i k jeho partnerce, a co řeknou, to se musí brát jako nepsaný zákon. Jsi třeba pozvaná na oběd k nim? V tom případě nemůžeš ani ty, ani tvůj přítel nepřijít, protože pak by vám jeho rodiče vyhlásili válku. A tvůj partner je samozřejmě zvyklý takto poslouchat na slovo své rodiče, a tak ti nezbývá nic jiného než prosadit svůj názor sama. Nebo je snad lepší držet jazyk za zuby a v duchu jeho rodiče proklínat?

Oboustranná antipatie

Není divu, že mezi tebou a jeho rodiči vznikne oboustranná antipatie. Ta se může projevovat vzájemnými urážkami a naschvály, přejít ale může až k hlasitým hádkám, při nichž padne i nějaké to ostřejší slovíčko. Tyto problémy mohou vyústit dokonce tak, že se se svým přítelem rozejdeš. Nebylo by to nic nového, vždyť i mnoho několikaletých manželstvích zkrachovalo na soužití ve společné domácnosti s rodiči jednoho z manželů. Dá se tedy něco dělat, aby se zabránilo rozchodu, když tě jeho rodiče nemají v lásce?

Tipy, jak postupovat

Rozhodně bys neměla svůj boj vzdávat! Zkus vše v klidu promyslet, vážit svá slova při rozhovoru s jeho rodiči, schválně je neprovokovat. Vždyť není nad to mít doma mír, zvlášť pokud by rodinné hádky tvého přítele zraňovaly. Rodiče by si ale také měli uvědomit, že nejsi žádným vetřelcem, ale partnerkou jejich syna, který si tě vybral a má tě rád. Pokud by tvůj status rovnoprávné partnerky nechtěli uznat, pak zkus svůj styk s jeho rodiči omezit. Vysvětli svému partnerovi, že tě jeho rodiče ignorují nebo se do tebe naváží, a pokud tě skutečně miluje, připojí se na tvou stranu. Sám by si měl se svými rodiči promluvit a zkusit jim říct, proč jsi pro něj výjimečná a že by byl rád, kdyby tě i oni viděli jeho očima.

Jiné řešení neexistuje

Jestliže nezabere žádná z těchto „mírových cest“, pak už lze udělat jediné: omez s nimi úplně kontakt, aby ses vyhnula dalším hádkám a utlačování z jejich strany. Tvůj partner by to měl pochopit, a pokud ne, možná by sis měla promyslet i to, jestli je skutečně tím pravým pro tebe. Vždyť vzájemné porozumění by mělo být tou nejdůležitější věcí v každém vztahu.

Líbí se ti tento příspěvek?

Tagy

Tagy:

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Petronella87

    Ahojte, nechci se o tom moc šířit na netu, ale už jsem z jeho rodičů naprosto zoufalá a nevím kudy kam. Chodíme spolu s přítelem 4 roky a on byl z daleka. Chvíli jsme měli vztah na dálku, ale to než dokončil školu. Jezdívali jsme napřed tak zhruba půl na půl. Ze začátku jsme spolu s jeho rodiči vycházeli téměř v pohodě. Nebylo to nic růžového, ale dalo se to. Teď po 4 letech vztahu bych chtěla, aby mě konečně rodiče začali brát a hlavně jej jako dospělého člověka a ne jenom jako levnou pracovní sílu. Když tam k němu přijedeme, tak se hlavně ke mě chovají trochu divně. Museli jsme vozit pytle s cimentem, vykopávat trávník na stavbu chodníku a když jsme chtěli spát vedle sebe, tak jsme si museli (já žena společně s mým přítelem přenést postel)…Nebo třeba maminka si vymyslela stavbu skalky a museli jsme vozit těžké kameny…Byla jsem hloupá a naivní, možná je to tím, že mě odmala moji rodiče vedli k práci víc než je zdrávo a potřeba, ale vždycky jsem jim tam pomohla. Teď jsme měli přijet a co se nestalo?? Jeho maminka řekla, že nám postel nikam nosit nebude, že je to těžké, ale už vůbec nevidí, že já osobně jsem tu postel musela několikrát přenést tam i zpět, abychom měli alespoň kousek soukromí. Mojemu příteli jsem řekla okamžitě dost, včera jsem se s ním pohádala, že pokud jeho rodiče se ke mě budou chovat tak i nadále, že si přece vybral mě a že už má sakra dost let na to, aby doma bouchnul do stolu a řekl jak mámě, tak tátovi,že celou dobu 4 let to chování ke mě přeháněli, že o omluvu od nich nestojím (stejnak by byla falešná), ale že se tak ke mě (jako k budoucí přítelově nevěstě chovat nemůžou). Sice jim chybí úplně cit, jsou studení jako psí čumák, ale to čert zeber. K sobě jako mezi sebou vztah manželka – manžel – není taky zrovna dvakrát nejlepší. On se cítí jako neomezený pán světa, má vztahy na ukrajinskou mafii, takže když může poroučet tam, tak si myslí, že stejnakým způsobem se může chovat doma…Nevím, už vážně, ale moc inteligence nepobral a to je vystudovaný inženýr, ale je sobec. Prosím o dobře míněnou radu. Děkuju