Anonymita na internetu je celkem vzácná věc – už jen z tvého profilu na facebooku se toho o tobě dá zjistit víc, než dost, a když pak náhodou přidáš příspěvek, kterého bys pak mohla litovat, je to problém.

avatar

Karolína Kubínová
Mám ráda kapybary a čaj s citrónem. A taky většinou čtu tak tři knížky naráz.

Hořká lítost

Znáš ten pocit, když přidáš na facebook nějaký status třeba v opilosti, a potom toho druhý den hořce lituješ? Nebo když na blog či twitter napíšeš, jak tě nějaká osoba hrozně štve, a najednou tě pak půlka tvých známých nesnáší, protože toho člověka pomlouváš online? Jestli ne, věř tomu, že ho aspoň jednou v životě poznáš. Pro lidi, kterým se něco takového už stalo, a oni nechtějí, aby se to stalo znova, existuje nespočet sociálních sítí, kde se můžou anonymně „přiznat“ k tomu, co by jinak nikdy nezveřejnili, a tou nejznámější je Whisper.

Co je vlastně Whisper?

Whisper je aplikace a sociální síť poskytující svým uživatelům naprostou anonymitu a možnost nahrávat na internet anonymní „zpovědi“. Při spuštění aplikace ve tvém telefonu ti Whisper nabídne uživatelské jméno, které ale nemusíš nutně používat jen ty – jedno uživatelské jméno může totiž používat dalších několik tisíc lidí naráz. Podobně jako na Snapchatu, i obsah Whisperu se po určité době maže, jenže zatímco u Snapchatu jde o jednotky vteřin, u Whisperu o pár měsíců.

Co všechno na sebe „práskneme“?

Zpovědi od „občas hrozně chci praštit svého přítele, protože se chová jako idiot. Nevím, proč jsem pořád s ním“ až po „sedím teď v nechutně horký vaně a snažím se vypotit trávu ze svýho systému“, to všechno najdeš na Whisperu. A jakkoli to byla nejprve sociální síť zaměřená hlavně na studenty, aplikace se nechutně rozmohla i mezi zbytkem světa. A co tam třeba píšou (nejen) američtí studenti?

„Kámoš si v mým autě píchal heroin. Dal mi 200 dolarů, jen abych to nikomu neříkal a dovezl ho domů.“

„Se sestrou jsme dneska kašlaly na školu a místo toho šly do Disneylandu.“

„Chodím na vejšku jen proto, že se bojím, že ze mě jinak nic nebude.“

Na Whisper ale samozřejmě nepíšou jenom studenti, ale třeba i LGBT komunita:

„Jsem mormon a gay, a připadám si jako největší lhář na světě.“

„Lidi si často mysleli, že jsem transsexuální a já nevěděla, jestli mám být polichocena nebo uražena.“

„Všichni okolo mě vědí, že jsem lesba – kromě mých rodičů. Bojím se, že když jim to řeknu, vyhodí mě z domu nebo rovnou vydědí.“

„Jsem zamilovaná do svojí kámošky, ale ona je hetero a já nevím, co dělat.“

Proč chceme vlastně být anonymní?

Soukromí a internet
Všichni máme nějaká tajemství a občas cítíme potřebu se o ně s někým podělit. Jenže s kým a jak si být jistí, že na ně nikdo nepřijde?
zdroj: tumblr.com

„V dnešní době může upřímnost na internetu znamenat hrozný problém,“ řekla mi moje známá, psycholožka Aneta, „a být vyhozená z práce jen kvůli tomu, že sis na facebooku postěžovala, že tvůj šéf je idiot, opravdu není nic příjemnýho. Proto čím dál tím víc lidí hledá nějaké místo, kde by mohli ‚vyfiltrovat‘ svůj vztek bez toho, aby z toho měli nějaký potíže,“ tvrdí.

S tím souhlasí i většina mých vrstevníků. „Když jsem napsala spolužačce pod fotku na facebooku, kde má minisukni, korzet a síťovaný punčochy, že vypadá jako šlapka a měla by ubrat, měla jsem z toho ve škole problémy ještě další dva měsíce – jednak se do mě okamžitě pustili její kamarádi, a jednak to samozřejmě ona slečna šla nahlásit řediteli školy, jako že ji šikanuju,“ řekla mi osmnáctiletá Anežka.

Podobně narazil i třiadvacetiletý Michal. „Když jsem pracoval v Tescu, šéf přelepoval štítky na některých prošlých potravinách a nutil nás je stejně prodávat. Když jsem to nahlásil vedení, dopadlo to jen tak, že ten chlap vyhodil mě. Doufám, že už tam nepracuje,“ říká.

Bohužel jak už to tak bývá, tak vždy, u každé možnosti, existují dva typy lidí, a u touhy po anonymitě tomu není jinak. Existují lidi, co chtějí anonymitu, aby mohli filtrovat svoje pocity ohledně něčeho bez toho, aby si je někdo špatně vyložil, a pak ti, kteří chtějí být anonymní proto, aby mohli záměrně být hnusní na jiné lidi. Díky tomu taky stovky a tisíce uživatelů sociálních sítí, ať už jde o sítě jako je Ask.fm nebo třeba Blogspot, často na svých stránkách zakazují anonymní příspěvky, a to mi přijde celkem fér, abych byla upřímná – nikomu se přece nechce číst stovky nenávistných komentářů na jeho osobu, a většina lidí se neodhodlá napsat ti ten „hejt“ pod vlastním jménem. Jasně, když třeba koukám na něčí fotky, a ony se mi nelíbí, nebudu psát, že ano, ale existuje rozdíl mezi tímto komentářem…:

„jsi hnusná píča, jdi radši skočit z mostu“

… a tímto komentářem:

„Mně osobně se tyhle fotky nelíbí, technicky to ještě není úplně ono, ale když trochu zapracuješ na kompozici a stylizaci fotek, a možná příště trochu snížíš ISO, určitě to bude časem lepší.“

Jo a jenom mimochodem – na svém blogu anonymní komentáře zakázané nemám, ale to je spíš proto, že tam zase nechodí tolik lidí, aby k něčemu bylo je mít zakázané. Anonymní kritiku nemažu. Anonymní komentáře jako je ten první? Ty ano.

Co ty? Jsi pro anonymitu, nebo radši pro upřímnost, ať to stojí, co to stojí?

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář