Každý z nás má někoho, kdo je jeho vzorem. Tihle lidé v životě nejvíc inspirovali mě.

avatar

Karolína Kubínová
Mám ráda kapybary a čaj s citrónem. A taky většinou čtu tak tři knížky naráz.

Tihle lidé jsou mou životní inspirací

V životě mě inspirovalo hrozně moc lidí. No a tak jsem si dnes chtěla tak nějak shrnout, kdo z nich můj život ovlivnil nejvíc a jak, protože, buďme k sobě upřímní, nebýt těch lidí, kteří mě inspirují nebo mi dodávají odvahu, nebyla bych dneska tam, kde jsem, a možná bych ani neudělala některá z rozhodnutí, která mi změnila život.

Freddie Mercury

Na Queen jsem prakticky vyrostla a hudba Freddie Mercuryho byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se začala učit zpívat. Dodnes je hudba skupiny Queen něčím, co můžu poslouchat pořád dokola, aniž by se mi přestala tolik líbit, a co si pouštím, když jsem rozčilená nebo rozrušená, ale taky když vzpomínám na spoustu skvělých zážitků a lidí, které jsem potkala právě díky své lásce ke Freddiemu a hudbě jeho skupiny. Nebýt Queen a Freddieho, nezpívala bych a neznala bych některé ze svých nejlepších přátel. A když jsem si s nimi včera na pražském koncertě zazpívala Love of my life právě na počest Freddiemu, uvědomila jsem si, jak moc jiný mohl můj život být nebýt něj, i když zemřel roky před tím, než jsem se narodila.

Emma Watson

Podobně jako Freddie, i Emma Watson je mým vzorem a inspirací už od dětství – zamilovala jsem si ji, když hrála Hermionu, mou oblíbenou postavu z knih o Harry Potterovi, a později, když jsem ji viděla v The Perks of Being a Wallflower, mě její výkon přiměl se zamyslet nad tím, jestli bych náhodou sama nechtěla být herečkou. A i přesto, že jsem v dramaťáku nevydržela, jsem díky němu potkala spoustu lidí, se kterými teď často spolupracuju na různých projektech a krátkých filmech, i když už většinou ne jako herečka.

Emmu ale miluju ještě z jednoho důvodu, a to je ten, že bojuje za práva žen, které za ně samy bojovat nemohou, ale nejen to, bojuje za rovnoprávnost obou pohlaví jako takovou a připomíná, že být feministkou je často spojováno s nesnášením mužů, i když to nemá vůbec nic společného. Emma ve svém projevu v OSN zmínila ale i to, že existují věci, které jsou považovány za nevhodné pro muže stejně tak jako jiné věci jsou „nevhodné“ pro ženy, že každý by měl mít právo projevit své city veřejně, ať už jde o muže či ženu. „Jsem z Británie, a chtěla bych mít možnost mít stejný plat jako muži na stejné pozici,“ prohlásila ve svém projevu, který, jakkoli se její hlas třásl, vehnal spoustě lidí slzy do očí.

Emma ve svém projevu promluvila i k mužům, kteří si myslí, že problém rovnoprávnosti se jich netýká. „Viděla jsem muže trpící mentálními poruchami neschopné požádat o pomoc ze strachu, že by vypadali míň ‚macho‘ – v Británii je dokonce sebevražda největší příčinou smrti mužů ve věku od dvanácti do devětačtyřiceti, a přesahuje tak dokonce dopravní nehody, rakovinu a nemoci srdce,“ řekla. A tím, že zamířila ve svém boji za rovnoprávnost nejen na ženy, ale i na muže, si vysloužila můj obrovský respekt.

Louis Cole

O Lousovi, jedenatřicetiletém Britovi, který na svém YouTube kanálu zveřejňuje denní záznamy ze svých cest, jsem se už jednou tady na Kámošce zmínila. A jistě, miluju cestování a studuju filmovou školu, ale byla to až Louisova videa, díky kterým mě napadlo, že bych mohla natáčet dokumenty (a videa Jacka a Finna Harriesových, autorů YouTube kanálu JacksGap, která mě v tom úplně utvrdila).

Na Louisovi se mi líbí, že dělá to, co tolik lidí dělat neumí: žije každý den úplně naplno, a i když při tom občas dost riskuje (na YouTube má několik videí, kde je vidět, že se párkrát docela bolestivě zranil), užívá si to, a to je nejdůležitější.

Ed Sheeran

Edovu hudbu jsem začala poslouchat zhruba čtyři roky zpátky, když jsme se kvůli tátově práci po deseti letech z jižních Čech přestěhovali kousek od Berouna. Tady jsem moc nezapadala, nerozuměla jsem si s lidmi na gymplu a připadala jsem si strašně sama. Právě tehdy jsem objevila Edovu hudbu a od té doby jsem ji poslouchala prakticky pořád, protože v některých z jeho textů jsem viděla sama sebe.

Přijde mi neuvěřitelné, že se Ed z někoho, kdo spal pod mostem a prodával cédéčka z batohu, vypracoval až tam, kde je teď, prakticky bez cizí pomoci, a i přesto zůstal tím hodným klukem, kterým byl i předtím, a že mu sláva nestoupla do hlavy jako tolika jiným lidem. K jeho hudbě se teď hrozně ráda vracím, když mám třeba tvůrčí krizi, protože mě vždycky nabije spoustou kreativní energie, a jsem neskutečně ráda, že jsem měla možnost vidět ho naživo, protože to bylo něco neskutečného.

A co ty? Kdo inspiruje tebe?

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář