Zfilmovaných knížek jsou tisíce a další neustále vznikají. Co je ale lepší – kouknout se na film, nebo číst?

avatar

Karolína Kubínová
Mám ráda kapybary a čaj s citrónem. A taky většinou čtu tak tři knížky naráz.

Harry Potter, Pán Prstenů, Letopisy Narnie, Twilight, Sex ve Městě, Atlas Mraků, Hunger Games, ale i klasiky jako je například Lolita nebo Velký Gatsby (v kinech od 16. 5. 2013) – všechny tyhle knihy byly zfilmované, a zdaleka nejsou jediné. O filmech točených podle knížek se mezi kritiky hodně mluví, podobně jako o rozdílu mezi „normálními“ a elektronickými knihami. Měly by se filmy podle knih točit, nebo ne?

Nikdy nesuď knížku podle obalu… a filmu.
Nikdy nesuď knížku podle obalu… a filmu.
zdroj: wordpress.com

Pozitiva a negativa knih

Pro knížky rozhodně mluví hned několik faktorů:

1. Zaberou víc času a tak se budeš nudit až po delší chvíli, než kdyby ses dívala na film.

2. Potištěný papír krásně voní.

3. Při čtení si můžeš představit dějiště a postavy tak, jak jsou opravdu popsány a ne tak, jak se hodily filmařům.

4. Je statisticky dokázáno, že lidi, co čtou knížky, mají mnohem lepší schopnost vyjadřování a větší slovní zásobu.
5. Pokud se učíš cizí jazyk, kniha ti může pomoci si obohatit slovní zásobu i v cizím jazyce.

6. V knihách občas najdeš úsměvné fráze, které se do filmu nedostanou – například v Atlasu Mraků od Davida Mitchella fráze „je to sice roztomilá a celkem inteligentní slečna, nicméně nerozezná c mol od výmolu“.

Hlavním záporem knih pro mě je fakt, že pokud nečtu e-book (což dělám nerada), pak kniha je poměrně těžká záležitost a při mém zvyku číst ve škole je to občas dost na obtíž, přeci jen čtu knihy většinou v tvrdé vazbě a o délce zhruba od tří set do sedmnácti set stránek (Game of Thrones).

Klady a zápory filmů podle knih

Filmy podobně jako knihy mají spoustu kladů. Tyhle jsou pro mě nejzásadnější:

1. Brát si na dovolenou deset filmů je poněkud snazší, než si brát deset knih.

2. Když už se u knížky naučíš slovíčka, je hezké se u filmu naučit jejich výslovnost.

3. Některé pro film vybrané scenérie jsou opravdu krása (a upřímně, třeba u Eragona, který filmově byl šílený propadák, je to asi tak jediný, co je na tom filmu hezký…)

4. Pokud máš třeba náročnou školu a neumíš si představit, že bys ve volném čase ještě měla číst, nicméně máš o něčem do školy něco vědět, „teta Wiki“ a film jsou nejdostupnější prostředky, které ti čas, který bys normálně strávila čtením něčeho, co tě opravdu moc nebaví, zkrátí třeba na hodinku a půl.

5. Pro mě obrovským pozitivem filmů je ve většině případů soundtrack.

Nejvíc negativním faktem na filmech je pro mě rozhodně fakt, že postavy a místo děje mají pro mě nějakou konkrétní podobu a většinou nevypadají tak, jak jsem si je „vysnila“. Často taky děj filmu ne tak úplně odpovídá ději knihy, nemluvě o jménech postav (na Twilight je to vidět dost jasně a o už zmiňovaném Eragonovi ani nemluvím), z nichž některé, byť klíčové pro příběh, jsou z filmu prostě vypuštěny.

mapa z Eragona
Takhle vypadá mapa uvnitř Odkazu Dračích Jezdců.
zdroj: fantasy.web.net

Nemluvě o faktických chybách, kterých se filmaři často dopouští – například ve zmiňovaném Eragonovi hlavní postavy cestují z Carvahallu do Beorských hor (viz mapa) přes poušť Hadarak, zatímco ve filmu cestují z Carvahallu do Gil’eadu a potom se vrací tam, kde v knížce by byly Dračí hory. (Ano, jsem do toho zažraná. Ano, když si chci zanadávat, koukám na Eragona.)

Na druhou stranu, co třeba Hunger Games – při čtení si většina lidí představuje spíš takovou „středověkou“ atmosféru a ve filmu? Všechno šíleně moderní, technika všude a tak, nicméně to neruší a ten film je opravdu hodně dobrý.

Proč čtu?

Zeptala jsem se holek od patnácti do osmnácti let, proč čtou ony.

Fault in our stars
The Fault In Our Stars (Hvězdy nám nepřály) od Johna Greena je kniha plná emocí.
zdroj: tumblr.com

„Nikdy jsem moc nečetla, nebavilo mě to a kvůli spoustě tréninků a volnočasových aktivit jsem ani neměla moc čas. Když jsem měla zpracovat do školy nějakou knihu, vždy jsem si vybrala tu, která byla zfilmovaná, protože dvě hodiny na film jsem si většinou našla. Až když jsem četla knížky k maturitě, z nichž spousta zfilmovaná nebyla, došlo mi, o kolik jsem přišla.“ – Martina (18)

„Začala jsem číst už ve školce, protože mě hrozně fascinovalo, jak si paní učitelky čtou v novinách a znají význam těch klikyháků, které tvoří slova, tak jsem poprosila taťku, jestli by mě nenaučil číst. Miluju to dodnes.“ – Jolča (15)

„Ve volném čase si něco přečtu ráda, ale jelikož jsem letos začala chodit na zpěv a ještě mám každý druhý den plavání, moc času mi spolu s učením nezbývá. Ráda si přečtu hlavně klasiky – momentálně čtu Lolitu a už jsem přečetla skoro všechno od Shakespeara.“ – Romana (17)

„Já se přiznám, že čtu celkem nerada – vždycky jsem četla pomalu a jelikož mám dyslexii, musím některé věty číst třeba třikrát, než je úplně pochopím. Už jen představa toho, jak budu číst dvacet knih k maturitě, mě děsí. Kouknout se na film je pro mě mnohem rychlejší a míň namáhavé.“ – Simona (15)

A co já? Čtení pro mě znamená útěk od reality, která občas není úplně snadná. V knížkách mám útěchu, ve vedlejších postavách, které nejsou důležité, vidím sama sebe – taky si občas připadám nedůležitá.

Filmy podle knížek, které stojí za to

Za zmínku určitě stojí Atlas Mraků z roku 2012, stejně tak Anna Karenina a Bídníci z toho samého roku. Atlas Mraků je poměrně tlustá kniha – má přes 500 stránek – se složitým dějem, film je skvěle obsazený a drží se děje, většina herců byla opravdu vybrána tak, aby seděli do role – za zmínku stojí třeba Ben Whishaw (zahrál si například Q ve filmu Skyfall), který hrál Roberta Frobishera, mladého skladatele, který se na konci příběhu zastřelí. Knihu jsem četla a film viděla, takže můžu říct, že oboje stojí za to – nicméně třeba v Praze sehnat tuhle knížku je po úspěchu filmu opravdu zážitek.

Video – Trailer k Atlasu Mraků

Další film podle knížky, který stoprocentně stojí za to, je Eat Pray Love (Jíst, meditovat, milovat) s Javierem Bardemem a Julií Roberts. V životě jsem neviděla moc filmů podle knížky, které by byly až TAKHLE dobré, pomineme-li fakt, že Javier Bardem není první herec, kterého by si člověk představil podle popisu Felipeho. Ale když nic jiného, Řím, Indie a Bali za to opravdu stojí. A co ty? Radši filmy nebo knížky?

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář