Máš v posteli plno plyšáků a s některými dokonce spíš? Nedokážeš se odloučit od svého plyšového miláčka z dětství? Nebo jsi možná dostala nějakého roztomilého medvídka od přítele a teď už bez něj vůbec nedokážeš usnout. Ať už máš k tomu jakýkoliv důvod, nemusíš se bát, že by spaní s plyšákem bylo něco divného.

avatar

Jana J.

Máš v posteli plno plyšáků a s některými dokonce spíš? Nedokážeš se odloučit od svého plyšového miláčka z dětství? Nebo jsi možná dostala nějakého roztomilého medvídka od přítele a teď už bez něj vůbec nedokážeš usnout. Ať už máš k tomu jakýkoliv důvod, nemusíš se bát, že by spaní s plyšákem bylo něco divného. Podle Britských výzkumů to dělá třetina dospělých!

Je spaní s plyšákem pouze zlozvyk z dětství? Někdo nedokáže bez svého huňatého fufínka ani usnout.

Je spaní s plyšákem pouze zlozvyk z dětství? Někdo nedokáže bez svého huňatého fufínka ani usnout.

Výzkumy nelžou

Začátkem roku 2011 provedli Angličtí psychologové výzkum, kterého se zúčastnilo šest tisíc lidí. Výsledky byli velmi překvapivé. Ukázalo se totiž, že zhruba třetina dospělých chodí spát se svým plyšákem z dětství. Někdo má v posteli medvěda, někdo psa nebo kočku, hodně lidí také spí s ježkem. Každý má zkrátka svého oblíbence. Čtvrtina mužů pak přiznala, že si plyšáčka bere s sebou na cesty. Proč? Zřejmě proto, aby jim připomínal domov.

K čemu nám plyšák je?

Odpověď na tuto otázku je docela jednoduchá: Mazlení s ním nás před spaním dokáže uklidnit. Dodává nám pocit bezpečí a podvědomě nás utvrzuje v tom, že se nám doma nemůže nic stát. Je to také samozřejmě příjemný zdroj tepla. Když se na něj podíváme trochu z jiného úhlu, dojde nám, jak výborným je posluchačem. Můžeme na něj vychrlit všechno, co nás trápí, aniž by nám dával špatné rady nebo nám nadával, že úplně zbytečně fňukáme. Je to vlastně taková naše osobní vrba, u které ventilujeme veškeré negativní emoce.

Méďa Béďa jako úchylka

Někteří psychologové tvrdí, že plyšové zvířátko je vlastně jen náhražkou vlastního potomka nebo zvířete. Je pravda, že pokud se dívce narodí mimčo, často na svého méďu zapomene a odloží ho někam do skříně. V lepším případě ho svému potomkovi věnuje, dětem jsou totiž plyšáci opravdu užiteční – nahrazují jim totiž v postýlce maminku.
Dospělí lidé se za spaní s plyšákem často stydí a jsou přesvědčeni o tom, že je to známka citové deprivace nebo rovnou úchylka. Svěřují se svému lékaři nebo si anonymně stěžují v internetových diskuzích. Při tom se ale o sebe vůbec nemusí bát, je to naprosto normální. Závislost na plyšákovi zkrátka není vůbec nic zvráceného.

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář