Nekonvenční umělec Raven Agoni se věnuje magii a výkladu karet již přes čtyřicet let. Společně se svou ženou Arianou pracovali na zdokonalování starých magických rituálů a vytvořili tak nezapomenutelnou dvojici v dějinách české esoteriky.

avatar

Lucie Křížková
Grafička se zájmem o psaní, tarot a fotografii.

Tento empatický věštec působí též jako filmový scénárista, režisér, fotograf a spisovatel. Přináším exkluzivní rozhovor nejen o jeho nové knize Rozhovory s osudem, ale i o jeho současných aktivitách a plánech do budoucnosti.

„Rozhovory s osudem“ mága a věštce Ravena Argoniho

Do zrcadla se moc nedívám

1. Dobrý den, Ravene, nejdříve Vám děkuji za čas pro náš rozhovor. Musím uznat, že opravdu nevypadáte na svůj věk, jak se povídá. Praktikujete nějaký omlazovací rituál?

Dobrý den, takhle, když skočíme rovnýma nohama do divého víru komunikace, žádné speciální omlazovací rituály nedělám, mně osobně nějak zvlášť na věku nezáleží a rozhodně nijak cíleně nepracuji na tom, abych vypadal co nejlépe nebo mladší, když se mě kdokoliv zeptá, po pravdě odpovídám, že je mi 65, táhne mi na 66, pokud se toho dožiju, tak mi potáhne na 67, ale nevzpirám se ani takovým nápadům jako už dnes nebo zítra důkladně oslavit nedožité 66 narozeniny, naopak, čím častěji, tím lépe, žádnou zvláštní výživu nedodržuji, snažím se nechcípnout hladem, takže, když třeba den nebo dva dny nejím, tak se zase z posledních sil s chutí naprásknu, výběr potravin mám podle hesla “dobré prase všechno spase”, metabolismus mi slouží, díky za optání, od tataráku až po ohmatené rohlíky v Lidlu či Albertu, jsem v tomto pragmatik. Jediné, čemu se úzkoslitvě vyhýbám jsou potravinové doplňky, vitamíny, savo, uvolňovač ucpaných odpadů, kyselina sírová, louh draselný a sodný a většina organických rozpouštěděl, to, pravda, nemusím.

Jinak kouřím, s alkoholem se občas rád poměřím, ale většinou to dopadne tak, že z panákových bitev potom tahám padlé spolubojovníky ke stavišti taxi nebo na metro, pokud ještě jezdí. Jinak otázku, jestli vypadám na svůj věk nebo ne, nijak zvlášť neřeším, před zrcadlem trávím málo času, skoro žádný, spíše se mi stane, že se občas po pár dnech při letmém pohledu do zrcadla na neoholené, tupě zírající individuum leknu, že mi oknem vklouzl do bytu létající bezďák. Čím se liší můj způsob života od ostatních, kteří, jak to tak sleduji, jsou často nemocní, nemohoucí nebo ztrácejí kondici a půdu pod nohama, mluvím teď spíše o lidech mého věku, o svých vrstevnících, tak je to hlavně v tom, že jsem si prakticky celý svůj život zritualizoval. Co by asi na to řekl psycholog nebo psychiatr..? Asi by stručně pohovořil o obsedantní neuróze a zdravém žvýkání zeleniny, ale ono jde spíše o to, že dlouhá léta učím zájemce ve svých kurzech zdravého cvičení meditacím. Když vyslovím slovo meditace, tak si mnozí hned představí chlapa v prostěradle, jak bez hnutí čumí do zdi, nebo někoho, kdo s bubínkem u ucha řve nějaké nesmysly, ale skutečnost je taková, že když někdo čumí do zdi, tak prostě čumí do zdi, to v podstatě umí každý, netřeba se to učit, to nějak přijde samo. A mlátit do bubínku, to asi taky zvládne každý.

Meditace je umění a jak už slovo umění napovídá, jde o to, že se člověk musí něco naučit a potom to musí umět. A nakonec to může, ale i nemusí cvičit nebo praktikovat. Je to jako střílení z pistole (mám devítku ČZ, ale jen tak na okraj…) můžete se naučit perfektně střílet, naučíte se jak z lebky diskuzního protějšku uděláte během dvou až tří vteřin cedník, ale nemusíte to praktikovat v praxi. Tak je to v podstatě se vším, co se musíte nejdříve naučit, abyste to potom uměli. Já jsem byl asi tak trochu výjimka, když jsem začal ve 12 chodit na jógu, později rádža-jógu a později jsem zacal cvičit na fyzickou sílu a později jsem to přetransformoval na meditace a cvičil jsem rychlost reakcí a rychlost podmíněných reflexů, to by se hodilo i sportovcům, tak jsem všechno, co jsem se naučil praktikoval, čili prováděl s urputnou vytrvalostí až do dnešních dnů. Meditace se nejlépe dá definovat jako “cvičení podmíněných reflexů užitečných pro život”, jinak všechno ostatní nemá smysl. Proč se učit čumět do zdi, proč se učit mlátit do bubínku a proč se učit stále dokola mumlat mantry? Ztráta času. To je jako kdybych se učil chodit do školy, ale většina lidí o tom nepřemýšlí, když jim někdo předvede, že se umí válet po žíněnce nebo karimatce a přitom se dokonale uvolní, většinou mu uvěří, že “medituje” a začne k němu chodit na kurzy meditací. Ale to už skutečně záleží na každém zvlášť, jaké pitomosti uvěří.

Můj osobní názor je, že když se někdo něco zajímavého naučí, tak to může také předvést. Pokud nic nepředvede, selže spojení s vesmírnými energiemi, tak se aspoň dá pochopit, proč v životě nikdy nic viditelného, slyšitelného nebo hmatatelného nedokázal… a to platí i pro lidi, kteří se naučí třeba žonglovat nebo zacvičit a předvést nějakou těžkou cvičební sestavu, pozdvihnout nebo udržet v benči třeba 230 kilo nebo vytvořit zajímavé a těžko napodobitelné umělecké dílo, to už v případě, když se to někdo pokusí napodobit nebo se s tím nějak porovnat, nastává chvilka k zamyšlení. Zkrátka, jak se říká, kdo umí, umí, kdo neumí, čumí. Celý život jsem se věnoval zkoumání, které meditace a která cvičení vedou k udržení kondice a k udržení metabolismu, telomery netelomery a řekl bych, že se mi podařilo najít to nejlepší, co na světě šírém existuje, nikomu se s tím nevnucuji, pouze odpovídám na Vaši otázku. Vlasy jsou moje, nejsou prodloužený, zuby mám taky ještě svoje, brýle nosím jako preventivní ochranu zraku před UV zářením, celé dny čumím do obrazovky, záda, páteř a klouby mě nebolí, o vnitřních orgánech ani nevím, že je mám… možná že je už nemám… ale takhle nějak by to mělo být – udržet si zdraví a kondici co nejdéle. Kdysi jsem prohlásil, že když člověka nic nebolí, tak mu nepomohou ani ty nejlepší léky, ale na druhou stranu na operaci vás s tím mohou poslat kdykoliv.

Krkavčí otec nejsem

2. Raven Argoni je velmi zajímavý pseudonym. Můžete osvětlit, jak vznikl?

Od mého útlého dětství mi kamarádi přezdívali Havran, protože mám lehce, řekněme indiánsky zahnutý nos a tak to prostě vzniklo. Argoni má trošku složitější onto- a fylogenezi, v podstatě se dá říct, že mí předkové přicestovali částečně z Francie a částečně z Jugoslávie. Ve Francii se stopy mého rodu ztrácejí někde ve šlechtickém rodě Te- nebo de-Tourů, kteří kdysi dávno přišli na Moravu, koupili si zde zámky a panství, posléze všechno prohýřili, co neprohýřili, mají moji příbuzní dodnes, v podstatě se dá říct, že všichni, kteří mají jméno Tetůr a od Tetůra jméno odvozené, jsou z mého rodu, jsou to lidé bystří, vtipní, chápaví a vysoce inteligentní, takže abych se mezi nimi neztratil, využil jsem toho, že můj nevlastní otec, vlastně druhý otec, kterého si moje máti vzala po rozvodu s otcem původním, byl Ital, tak jsem to spojil dohromady a vzniklo příjmení Argoni. Zní to sice trochu cirkusácky, ale je to originální a vyjadřuje to princip cesty a cestování, podobně jako jméno Toure, Tůr, Tetúr a jiné odvozeniny z tůry, takže mi bylo z tůry dáno, že když jsem se později seznámil s dechberoucím příběhem starých Argonautů, zvlčile cestujících na loďce Argo, aby šlohli zlaté rouno, napadlo mě jméno Argoni – a bylo vymalováno. Dnes, když zadáte Argoni do vyhledávače a budete se snažit něco rozumného vygůglit, tak všechno, co vypadne, má něco společného se mnou. Argoni je na světě prostě jenom jeden, takže ani nepotřebuji žádné SEO, těžko mě někdo, alespoň co se týká jména, předběhne. Později, když jsem začal nabízet digitální amulety, neboli digi-amulety, tak jsem se zase tak nějak trefil do černého. Pokud zadáte digi-amulet nebo digitální amulet, tak jsem zase na všech předních pozicích a to naprosto automaticky. I když se občas najde někdo, kdo stále dokola opakuje, že Raven je vlastně krkavec, nevím, proč na tom někomu tolik záleží, tady to používám jako mužské jméno. V anglosasky mluvících zemích je to někde ženské… jsem prostě vším a vším jsem byl rád…

3. Kým jste si přál být v dětství? Myslím, že by čtenáře, kteří Vás ještě neznají, zajímalo, odkud přišla inspirace k tvorbě? Pocházíte z umělecké rodiny?

Od útlého děství jsem chtěl být spisovatelem, popřípadě spisovatelem a fotografem, popřípadě spisovatelem, redaktorem, fotografem a filmařem, nakonec se mi to všechno splnilo. Protože jsem si od malička rád vymýšlel různé příběhy, později je prožíval a sepisoval, lidé si potom mysleli, jé, ten má ale fantazii, ale já jsem doopravdy byl v Americe, ve filmových studiích, jezdil jsem tam na harleyi, několik let jsem fotografoval pro Hustler (Larryho Flynta) a také pro Playboy a užil jsem si v Hollywoodu, řekl bych to, o čem většina chlapů, pokud ještě mají schopnost snít, může jen snít, ale nedělám z toho žádnou vědu a nerad o tom mluvím, stejně jako o své umělecké kariéře v Čechách u Krátkého filmu. Zrovna v těchto dnech půjdu podepsat reley pro své flmy, co jsem zde natočil, aby se mohly promítat, popřípadě uvádět na festivalech… ale proč s tím mám někoho štvát, to fakt nevím, prostě jsem chtěl být spisovatelem, takže sedím u počítače píšu a píšu, až mě z toho prdel bolí…

4. Celý život se věnujete psaní článků a knih s esoterickou tématikou. Magie života, Věčný příběh a Kniha času patří k nejznámějším. Nekonvenční mystické fotografie, které je doprovází jsou pro Vás typické. O čem pojednává nová kniha Rozhovory s Osudem a jakým čtenářům je určena?

Hodně jsem psal také fejetony, povídky a různé úvahy do normálních časopisů, od Květů přes socialistický Dikobraz až po Večerní Prahu. Řekl bych, že málokdo někdy něco ode mne nečetl, menších publikací a knížek jsem napsal celou řadu, ale v podstatě to není nic k chlubení. Poslední kniha, Rozhovory s Osudem se připravují ke knižnímu vydání. Může to být bud´ letos nebo příští rok, podle toho, jak rychle poběží vydavatelská práce. Bude to kniha tzv. normální, zařazená do běžné distribuce a je určená všem čtenářům, kteří rádi přemýšlejí o životě nebo mají život před sebou. Měla by usnadnit pochopení života a pochopení zařazení jedince ve společnosti nebo řekněme v kolektivu. Každý uvažuje a myslí trochu jinak podle toho, jestli je sám nebo s někým a podle toho, kolik jich je dohromady, ale všechno naše činění na tomto světě má společného jmenovatele a tím je vrozená agresivita.

„Rozhovory s osudem“ mága a věštce Ravena Argoniho
Raven a Ariana Argoni
zdroj: argoni.com

A moje kniha Rozhovory s osudem je v podstatě právě o té vrozené agresivitě. Možná to slovo zní lehce pejorativně, protože jako slušně vychovaní lidé, víme, že se nesluší projevovat se agresivně, ale problém je v tom, že prostě agresivní jsme a otázka je, jak s tím naložit . To všechno ve své knize rozebírám, upozorňuji na celou řadu situací, kdy se agresivita projevila nebo projevuje, aniž by běžný uživatel pozemského života v dané situaci nějakou hledal – třeba v milostných vztazích, v humoru nebo v lásce…

5. Které literání dílo mají Vaši fanoušci nejraději?

Magii sexu. Nad tím se prý dá i onanovat…

6. Teď jste mě pobavil…vraťme se zpátky k magii. Jak probíhá například rituál pro získání lásky? Setkáváte se často s těmi, kteří se jí naopak touží zbavit?

Každý rituál je založený na soustředění, opakování “zaklínadel” nebo manter a správném načasování, většinou je dlužno se trefit do odpovídajících fází Měsíce. V rituálu hraje svou roli také princip oběti a sebeobětování, už tím, že například pro někoho dělám nebo vykonávám nějaký rituál, znamená to, že pro něho obětuji hodně svého času, část svého života, tady se skutečně vyplatí být nesmretlným, jinak by se to snad ani nedalo všechno stihnout. K rituálu na přivolání lásky nebo na upevnění vztahu jsou zapotřebí červené svíčky, vhodný je úplněk, i když někdy ani Nov není k zahození, přítomny by měly být všechny živly, oheň, voda, země a vzduch. Potom se soustředěně opakuje přání a opakuje se pořád dokola. Dokonalý rituál je založený na tom, že přání by se mělo zopakovat asi milionkrát, takže na to budete potřebovat přibližně 25 až 30 let. Nebo použijete některé časové vychytávky, o kterých ale psát nebudu. Když se přání nebo mantra zopakuje miliónkrát, máte vyhráno.

Rád učím sexuální magii

7. Je také známo, že kromě kurzů výkladu tarotu nabízíte také zasvěcení do sexuální magie, tantry. Proč myslíte, že partnerské vztahy v dnešní době lidem moc nevychází?

Protože jsou lidé často až nepříjemně naléhaví a chtějí toho druhého, čili svého partnera nebo partnerku vlastnit a ovládat. Opět jsme u projevů agresivity. Pokud se člověk dokáže vycvičit v ovládání své agresivity, může mít partnerů kolik chce a bude spokojený, nikdy nebude sám. Láska není jenom o dvou… i když “o nás dvou už Goethe psal…”

8. Říká se, že věštci by sami sobě neměli vykládat karty. Odkud se tato pověra vzala?

Tak to nevím, ale zní mi to podobně jako tvrzení, že by taxíkáři měli jezdit na dovolenou na kole nebo vlakem.

9. Děkuji za příjemný rozhovor. Ještě otázka na závěr týkající se povodní. Jaká je Vaše prognóza? Přijde další vlna?

Přijde. A bude větší…

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář