Možná i ty jsi už několikrát viděla film Metráček, Údolí krásných žab, Kopretiny pro zámeckou paní nebo Operace mé dcery. Filmy mají již několik desítek let, ale stále si najdou příznivce mezi mladými. Navíc všechny zmiňované snímky spojuje jedno jméno: Stanislav Rudolf – spisovatel, scénárista, filmový dramaturg a příjemný muž, který se podělil o několik svých postřehů pro náš rozhovor.

avatar

Petra Nachtmanová

text

Držím se už od své první knížky, tedy od Metráčku, reality, kterou mladí lidé, a především dívky, prožívají.

1) Závidíte něco dnešním mladým lidem? Co naopak ne?

Ano, závidím. Je to především jejich věk a  budoucnost, kterou mají na rozdíl od nás, pamětníků světa dinosaurů, před sebou. Ze všeho nejvíc možnost poznávat svět a jeho krásy. Naopak ani v nejmenším jim nezávidím jejich masový nezájem o minulost, o osobnosti, které se zasloužily o výrazné skoky ve vývoji světa.

2) Momentálně vedou v knižním trhu upíři, vlkodlaci, draci a další potvory. Bavilo by vás psát tento žánr v mládí? Nebo ještě nyní byste si troufl stvořit jakýsi dívčí fantasy  román?

Z těch jmenovaných „potvor“ jsem v dětském věku poznal jen několik pohádkových draků. Ty další, kteří nám sáli krev v mládí, podle mne asi zastupovali naši matikáři. Bože, jak já je třeba na gymplu nenáviděl, i když to jistě byli velice slušní, inteligentní lidé, kteří měli snahu  něčemu nás naučit. Víte jistě, jak často třeba v životě odmocňujeme, kolikrát  za den použijeme Ludolfovo číslo pí, jež má hodnotu 3,14 , a že si vyhrajeme, když rýsujeme třeba průnik jehlanu komolým kuželem a pak spočítáme jejich obsah! Zkrátka doufám,  že tento druh upírů už vyhynul, takže  dnes se jistě všichni žáci a studenti na hodiny matiky těší.

A k druhému dotazu! Dívčí fantasy román bych asi nedokázal napsat. Držím se už od své první knížky, tedy od Metráčku, reality, kterou mladí lidé, a především dívky, prožívají. Je zajímavá, často až dramatická a zpravidla bývá provázena láskou.

3) Některé vaše knihy se dočkaly zfilmování. Měl jste možnost se zúčastnit natáčení? Nebo vás kontaktoval někdo z obsazených herců a vyjádřil se k příběhu knihy?

Měl jsem  to štěstí, že šest mých knížek bylo zfilmováno. Obvykle jsem s filmovými štáby strávil ze slušnosti jeden natáčecí den, abych neobtěžoval a nerušil při práci. S herci jsem pak obvykle mluvil  až při premiérách. Ale že by některý přiznal, že četl mou knížku, protože se nespokojil pouze se scénářem, ne, to se mi zatím nestalo!

4) Jaká vaše kniha vyšla pro dívky naposledy? Můžete v krátkosti přiblížit děj?

Nedávno vydalo nakladatelství Erika mou knížku Miluji tě, vole! Možná, že se vám i některým čtenářkám bude zdát titul dosti vulgární, proto se pokusím vysvětlit, proč jsem ho zvolil. Každou novou knížku začínám psát tak, že vymyslím, většinou dosti namáhavě,  titul a když  se pro něj rozhodnu, připíši k němu dvě stě, tři sta stránek – a knížka je na světě! S touhle tomu bylo ale trochu jinak. Titul mi totiž nabídl sám život. Moje žena mě jednou poslala do nedalekého supermarketu cosi nakoupit. A už nedaleko našeho baráčku jsem uviděl u přechodu pro chodce v objetí dvojici mladých lidí. Když jsem je míjel, tak ten chlapec vyplivl mezi polibky žvýkačku a pln obdivu, něhy a zřejmě i lásky řekl dívce:“Miluji tě, vole!“ Tehdy mně blesklo hlavou: tak tohle je hustý! Nu a o tom to v knížce zejména je!

5) Jaký námět v současnosti zpracováváte?

Protože jsem  v jedné etapě svého života pracoval také jako novinář v časopisu Květy, měl jsem příležitost navštívit pracovně řadu zemí. Zážitky byly obvykle tak silné, že jsem na ně dodnes nezapomněl. A protože chci jít s dobou, a tedy chovat se tržně, rozhodl jsem se, že se dám do práce. Už jsem na sebe prozradil, že pokaždé začínám od titulu. Pátral jsem po tedy po nějakém, dosud nepoužitém, který by budoucího čtenář určitě zaujal. Za pár dní jsem ho měl v hrsti! Řekl jsem si: jestliže klasik české literatury napsal knihu Z Čech až na konec světa, proč by se ta moje knížka nejmenovala Z Čech až na konec léta? Měly v ní být totiž i příhody, které jsem obvykle v letních prázdninách zažíval někde u moře jako rodinný šerpa, tedy nosič zavazadel. Dobré, co? Také jsem si to myslel. Pro jistotu jsem si však udělal na několika středních školách mezi studenty jakýsi průzkum, zda se jim to moje replika na Jiráskovu práci bude zdát  vtipná. Neuspěl jsem však.  Původní titul nikdo neznal, natož aby někdo knížku četl.
Takže ji zatím  žádnému nakladatelství nenabízím, i když…klid, možná že příští rok vyjde!

6) Co se vám vybaví pod pojmem láska?

Nejenom objetí a polibky dvou mladých lidí, jejich dotyky, pohlazení, prostě to vše, co končí sexem. Ale i vztah, který mezi nimi pokračuje a je později neskutečně obohacen. O lásku k dětem, k rodičům, k babičkám a dědům, ke své krásné vlasti… Čtenářky Kámošky  by jistě dokázaly doplnit můj výčet o další položky. Zkrátka láska patří neodmyslitelně k našemu životu. Proto bychom si ji měli vážit a opatrovat ji.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho lásky, štěstí a hlavně pevného zdraví a humoru!

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Tagy

Tagy:

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Veronika Macháčková

    Pan Stanislav Rudolf je neskutečně impozantní muž. Jeho romány jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Už moje maminka je četla a já jsem se, díky upoutavému titulu, rozhodla v “tradici” pokračovat.