Martin Holec je mladý a velmi talentovaný herec, kterého si mohla spatřit v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hrál postavu Marka Barny. Vidět si jej však mohla i v televizním pořadu Hřiště 7 nebo v seriálu Trapasy, což samozřejmě není vše. Proto ti přináším s Martinem exkluzivní rozhovor, ve kterém se dozvíš mnoho zajímavostí nejen z jeho hereckého života.

avatar

Redakce Kámoška.cz
Píšeme o všem, co nás zajímá a baví!

"Mojí prioritou, snem a přáním je věnovat se herectví, avšak nechávám si trochu pootevřená zadní vrátka."

"Mojí prioritou, snem a přáním je věnovat se herectví, avšak nechávám si trochu pootevřená zadní vrátka."

1) Ahoj Martine, předem bych ti chtěla poděkovat za ochotu a čas, který věnuješ tomuto rozhovoru. Nebudu nijak zdržovat a ihned přejdu k otázkám. Tu první bych ráda směřovala k tvým samotným počátkům v herectví. Můžeš čtenářkám Kámošky povědět, jak si se k herectví dostal a jaký to byl pocit získat svou vůbec první roli?

Ahoj. Když jsem byl ještě malý kluk, bylo mi asi 5 let, tak mě jednou mamka vzala do ochotnického divadelního souboru, kde potřebovali do představení Naši furianti roli malého kluka Filipa. I když to byla malá role, cítil jsem se jako velký herec, který stojí na prknech „co znamenají svět“. A tím to všechno začalo.

2) Ve velmi známém seriálu Ordinace v růžové zahradě sis zahrál postavu Marka Barny. Dozvěděla jsem se, že tě natáčení velice bavilo a i samotná role se ti velmi líbila. V té souvislosti bych se tě chtěla zeptat, kdo z tvých hereckých kolegů ti po dobu natáčení byl nejbližší a s kým byl nejlepší pokec? Byl v týmu naopak někdo, koho si spíš vnímal neutrálně? Co třeba takový režisér, ze kterého mají herci většinou respekt?

Ano. V Ordinaci se sešla výborná parta lidí. Hráli tam i moji vrstevníci, například Míša Doubravová nebo Láďa Ondřej, se kterými jsem se během natáčení skamarádil. A samozřejmě jsem si také výborně rozuměl se svou televizní mámou Bárou Munzarovou, babičkou Jitkou Smutnou a tátou Milanem Bahulem. Všichni mě velmi pomáhali. Z pana režiséra jsem měl velký respekt a poslouchal jsem ho na slovo.

3) Ještě na chvilku zůstanu u tvé role Marka Barny. Mnoho herců se setká v životě s rolemi, které jsou jim velmi blízké a s nimiž se ztotožňují. Nemyslíš si, že pro tebe bude nyní těžké odpíchnout se od postavy Marka Barny dál? Dovedeš si představit, že hraješ třeba absolutně zápornou postavu?

Postava Marka mi byla velmi blízká a dost jsem si jí užil, ale v tuhle chvíli je tahle role už minulostí. Myslím si, že hrát zápornou roli by byla pro mě další zajímavá výzva a zkušenost.

4) Teď bych ráda přešla k otázce, která se bude týkat reakcí tvého okolí na tvou rychle vzrůstající popularitu. Jak vlastně reagovala tvá rodina i kámoši, když ses začal objevovat na televizních obrazovkách? Setkal ses převážně s pozitivními reakcemi nebo se našel i někdo, kdo ze závisti kritizoval?

Moje rodina mě velmi podporovala a fandila mě. Spolužáci se ke mně chovali normálně, i když jsme se málo viděli, protože jsem měl mnoho natáčecích dnů. Dostával jsem spoustu dopisů od lidí, kteří mě fandili – především od děvčat, za což jsem velmi rád, protože mě to povzbuzovalo a těšilo. Našlo se i pár takových, kteří mi například na mé webové stránky psali „velmi zajímavé“ poznámky.

5) Ve svém životopise uvádíš, že již šestým rokem navštěvuješ Letní Hereckou Školu v Doubí u Plané nad Lužnicí, kde probíhají různé aktivity týkající se herectví, hudby a řady dalších činností. Mohl by si čtenářkám prozradit, jak ses k této škole dostal? Co považuješ za největší přínos do tvého profesního nebo i soukromého života, který ti tato škola dala?

Z České Televize jsem se dozvěděl o možnosti podat přihlášku na Letní Hereckou Školu. Zde jsem měl možnost připravovat různé projekty, jak divadelní, tak muzikálové, které mě do mé budoucí kariéry dali hodně zkušeností. Jak po stránce herectví, zpěvu, pohybu a pak technických dovedností, jako například programování inteligentních světel, zvukařinu, práci s kamerou a střihání videa. Tohle všechno mi do dneška velmi pomáhá v mém profesním, to znamená studiu na konzervatoři, i soukromém životě.

6) Naše čtenářky zajisté bude zajímat, jak to na takové herecké škole chodí. Mohl by si nám prosím něco o pobytu na této škole říci? Zejména tedy to, jak to chodí na talentových zkouškách, jak dlouho pobyt trvá, jaký je stručný program této školy a co všechno se tam dá naučit?

Na Letní Hereckou Škole jsou dva turnusy po čtrnácti dnech. Během těchto čtrnácti dnů musí děti zvládnout velmi náročný a nadupaný program. Na začátku si děti vyberou téma závěrečného projektu (činohra, muzikál, revue,…), podle toho jsou potom rozděleny do jednotlivých štábů – pracovních skupin. Všechny štáby se připravují jednak na závěrečný projekt, což je vyvrcholení pobytu na Letní herecké škole, a také se musí připravovat na jednotlivá vystoupení ve večerních programech.

7) Letní Hereckou školu navštěvují i V.I.P. hosté. Za těch sedm let ses musel setkat s mnoha hosty. Proto bych se chtěla zeptat, kdo ti z těchto hostů byl nejvíce sympatický a s kým by sis někdy rád zahrál v nějakém filmu či seriálu? Máš nějaký herecký idol?

Ano, každý rok jezdí na Letní Hereckou Školu různí umělci. Například jsem se potkal s Janem Révaiem, Ivanou Jirešovou, Zuzanou Dřízhalovou a dalšími známými osobnostmi. Co se týče mého hereckého idolu, tak žádný asi nemám, spíše mám oblíbené herce, jako jsou třeba Vlasta Burian, Jan Werich a ze současníků Petr Štěpánek a Jitka Smutná. Ze zahraničních například Meryl Streep.

8 ) Kromě herectví se věnuješ i své skupině The Hoax, která má celkem neojedinělý žánr. Všimla jsem si ale, že ve svých vystoupeních máte poměrně dlouhou časovou prodlevu. Funguje vaše skupina i nadále a připravujete nějaké novinky nebo je tomu jinak?

K „The Hoax“ jsem přišel v roce 2010. Většinou jsme hrávali hard rock, což nebyla úplně moje „parketa“. Naše spolupráce skončila po roce, možná také proto, že nebylo tolik času pořádně zkoušet, protože jsme každý byli z jiné školy. Než to dělat špatně, tak raději vůbec.

9) Jsme skoro u konce rozhovoru a předposlední otázku bych věnovala tvým ambicím. Chceš se jednou doopravdy živit herectvím, nebo pokukuješ i po jiných oblastech? Už víš, co chceš třeba jednou studovat?

Mojí prioritou, snem a přáním je věnovat se herectví, avšak nechávám si trochu pootevřená zadní vrátka. Láká mě například být kameramanem, filmovým programátorem, historikem nebo třeba i režisérem. Samozřejmě bych chtěl studovat DAMU nebo FAMU, event. Filozofickou fakultu.

10) Děkuji ti za příjemný rozhovor a přeji hodně úspěchů do budoucna. Teď už se jen zeptám, co bys chtěl čtenářkám Kámoška.cz vzkázat?

Milé čtenářky, rád bych se s Vámi rozloučil mottem, které se mi velmi líbí a podle kterého se snažím řídit.

A to zní: „CHCEŠ-LI REALIZOVAT SVÉ SNY – PROBUĎ SE!“

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • raho

    ahoj martine holci jak se jmenujou tví bratři ?