René Nekuda vyučuje velmi oblíbené kurzy tvůrčího psaní a dokáže inspirovat studenty k tomu, aby do klávesnice ťukaly čtivé příběhy, od kterých se nedokážeš odtrhnout.

avatar

Zuzana Malá
Ztřeštěná, radostná, protivná, tvořivá, často náladová, pisálek a knihomol.

Tvůrčí psaní je prospěšné nejen na papíře

1) V minulém článku Když talent nestačí – Pisálci pozor! jsem zmiňovala jedno jisté jméno – René Nekuda. A jsem ráda, že pan Nekuda souhlasil s rozhovorem. Teď bych Vás poprosila – prozraďte nám, kdo jste a čím se zabýváte.

Teď mě napadla malá zkratka – jsem člověk, který se snaží inspirovat ostatní.

2) Na svůj věk jste dosáhl opravdu neuvěřitelných úspěchů. Napsal jste několik knížek a povídek a už dlouhou dobu se zabýváte tvůrčím psaním. Takže, jak to celé začalo? Tato láska k psaní – odkud vzešla?

Popravdě z potřeby pochopit (nebo uchopit?) svět. V osmnácti jsem byl v Keni, odkud jsem psal každý týden reportáže pro české čtenáře Nového prostoru. To mělo jistý úspěch a příběhy, respektive situace, které jsem tam prožíval, mě hodně změnily. A pak jsem si začal dávat všechno do souvislostí a pochopil jsem, že příběhy se nedělí jen tak z ničeho nic na začátek, prostředek a konec (my tomu v tvůrčím psaní říkáme expozice, peripetie a katarze, ale v podstatě je to to samé). Náš život podobně dělíme na mládí, dospělost a stáří a každá část má svoji specifickou funkci. Podobné je to jako při rande, kdy se na první schůzce pouze poodhalíte, navnadíte toho druhého na další setkání. A přesně takhle funguje i začátek literárního textu, který většinou nutí čtenáře pokračovat dál ve čtení. A jakmile jsem si to začal všechno pospojovávat, otevřely se mi zajímavé brány v mnoha jiných oblastech. A tohle mě na tvůrčím psaní fascinuje asi nejvíc. To, že je prospěšné nejen na papíře, ale i v každodenním životě. Protože příběhy jsou skutečně všude – v učebnicích, v reklamách, v písničkách, na fotografiích i v hospodách či ve volbách prezidenta.

René Nekuda
René Nekuda před budovou Literární akademie

3) Jak vnímáte psaní Vy? Zastáváte názor, že psaní je 10 % talentu a 90 % dřiny?

I když se dá během psaní románu pěkně přibrat, je to téměř vždycky velká dřina. Sice existují výjimky, ale v zásadě s tímto přístupem souhlasím.

4) Jak se můžeme dozvědět na Vašem blogu, psaním se už řádku let zabýváte a rozhodl jste se také pořádat kurzy tvůrčího psaní, které se staly oblíbenými. Jak byste ostatní na kurzy nalákal? Co můžete nabídnout, co ostatní lektoři nemohou?

Umím lidi pozitivně motivovat. Sám jsem několikrát zažil, jak je velmi jednoduché (a třeba i jediným nevhodně zvoleným slovem) někoho zablokovat tak, že pak dotyčný nenapíše ani řádku. Já koukám dopředu, protože psaní není jenom o aktuálním stavu. Když člověk píše, potřebuje prožitky. A pokud teď jeví známky talentu, ale stále to není ono, vůbec to neznamená, že z něj za deset nebo dvacet let nemůže být dobrý spisovatel. Naopak! Když mu někdo ukáže kvality a nedostatky, může na sobě o to lépe a efektivněji pracovat. Navíc skupinové kurzy mají obrovskou výhodu ve srovnání s ostatními účastníky a více názorů na konkrétní zpracování pro všechny stejných zadání je také ku prospěchu. Taky nevnímám své studenty jako konkurenty a v mnoha oblastech za ně i dýchám – dohazuju jim vhodného nakladatele, uspořádám jim křest nebo autorské čtení, doporučím jim nějakou zajímavou práci v oboru atd. Pevně doufám, že z mých kurzů odcházejí lidi s novým náhledem na věc, lidi, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a lidi, kteří si řeknou, že tohle jim k něčemu bylo. Kurz tvůrčího psaní z vás neudělá spisovatele, ale usnadní vám cestu. A mnohdy nahradí několik let relativně zbytečného tápání.

Inspiraci čerpám každý den

5) Předpokládám, že Vaše láska k psaní se přenáší i na lásku k literatuře a tudíž ke čtení. Máte v tomto oboru nějaký svůj vzor?

Na tuhle otázku je vždycky těžké odpovědět. Mým asi největším vzorem je Oscar Wilde (a to nejen ve psaní). Často se k němu vracím a stále mě nepřestává fascinovat.

„Můza mě občas zlobí,“ přiznává učitel tvůrčího psaní René Nekuda
Oficiální web najdeš na adrese www.renenekuda.cz

6) Rád ve svých článcích radíte ohledně inspirace a kreativity. Můžeme zde najít i spoustu tipů od jiných spisovatelů. Ale mě by zajímalo, kam pro inspiraci chodíte vy? Píšete denně, nebo pouze když má Vám to múza dovolí?

Múza mě, stejně jako asi každého spisovatele, občas hodně zlobí. Stále se ji snažím pochopit a částečně i zkrotit. A pomáhá mi v tom třeba drobný zápisníček, do kterého si zapisuju postřehy ze svého okolí. Inspiraci čerpám každý den, ale co se psaní týče, tak budu hodně upřímný – opravdu každý den nepíšu.

7) Většinu svých tipů, projektů jako jsou např. Povídkář či program Jak napsat knihu zveřejňujete na svých stránkách zcela zdarma k dispozici čtenářům. Nenapadlo Vás někdy (jako už spoustu Vašich kolegů) tyto služby zpoplatnit? Budou pro nás, Vaše čtenáře, tyto služby vždy volně k dispozici?

No jasně! Tyhle projekty navždy zůstanou přístupné zdarma. I když plánuju další online tematicky zaměřené kurzy tvůrčího psaní, které by měly být mírně zpoplatněny, tak Povídkář a Jak napsat knihu budou stále volně dostupné. Nebojím se rozdávat svou energii a nápady zadarmo. Osobně mám radost, když ostatní mají radost!

Keňa mě zbavila mnoha banalit

8) Co je Váš největší sen? Každý z nás, pisálků, má pravděpodobně nějakou hranici, kterou si přeje dosáhnout. Co pro Vás znamená překročení této hranice?

Možná se mi budete divit, a někteří lidé mi to nevěří, ale já nemám velké spisovatelské ambice. V poslední době říkám, že čím víc učím, tím mám menší potřebu psát. Ony to jsou zcela odlišné disciplíny a mě teďka baví studovat tvůrčí psaní a setkávat se zajímavými lidmi, kteří chodí na mé kurzy. Ale aby to nevyznělo, že nepíšu vůbec. Dokončuju román, na kterém je ale ještě hodně práce, dopisuju netradiční příručku tvůrčího psaní a v květnu by měla mít v Praze premiéru moje divadelní hra s názvem Jakože LOVE, kterou režíruje Adam Kraus.

9) Chtěla bych se zaměřit taky na nějakou otázku nejen z oboru psaní. Hodně cestujete. Která ze zemí, kterou jste navštívil, se Vám zamlouvala nejvíc a proč?

Jednoznačně Keňa. Přivedla mě ke psaní, ukázala mi jiný pohled na život, zbavila mně mnoha banalit a pomáhá mi vždycky, když mám splín. Vzpomenu si na vše, co jsem tam viděl, a vše je najednou v pohodě. Keňa byla moje první velká cesta a má v mém životě obrovský zářez.

10) A nakonec bych dala ráda prostor Vám. Co byste vzkázal svým fanouškům a jakou, dle Vás, nejdůležitější radu byste poskytl mladým pisálkům?

Snažím se děkovat všem průběžně, ale děkování není nikdy dost, takže znovu a nahlas velké DÍKY za neustálou podporu! Tohle funguje vzájemně – čtenáři mi píšou pozitivní komentáře nebo emaily a já mám potom nadšení a energii vymýšlet další projekty typu Povídkář. Co se nejdůležitějších rad týče, tak je to to samé jako s pojmenováním jediného literárního vzoru. Pokud si zájemci prolistují můj blog, určitě tam najdou spoustu doporučení pro jejich vlastní psaní. A pro každého může být nejdůležitější rada jiná, tak se moc omlouvám, ale raději na tuto část otázky jednoznačně neodpovím…

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Pufflie.blog.cz

    Píše se “múza” …