Přede mnou se za cappuccinem krčí a usmívá pihovatá brunetka. Při návštěvě Prahy, jejího domova, si našla čas na rozhovor o studiu a zážitcích z Anglie.

avatar

Markéta Hurychová
Mám hodně odlišných zájmů a ráda o nich píšu.

Anča v Anglii
Anča v Anglii

Jaké by to asi bylo?

1. Ančo, jak tě napadlo studovat v Anglii?

Poprvé jsem se v Anglii ocitla před 2 roky spolu s bráchou a bratrancem. Studovali jsme tam na 3 týdny v letní škole v městečku Harrogate. To jsem asi poprvé začala uvažovat, jaké by to asi bylo zůstat v Anglii déle. Pak jsem se dozvěděla o nadaci OSF (Open Society Fund), která nabízí stipendia středoškolským studentům a začala o tom uvažovat ještě víc. Anglie byla takovou nejjednodušší volbou, Amerika se nám (mně i rodičům) zdála moc daleko, takže bych nebyla schopná se vracet zpět do ČR, jak za rodinou a kamarády, tak by to i komplikovalo stav s mojí školou v Česku.

2. Jak reagovala rodina, kamarádi a celkově okolí?

Od rodiny jsem měla 100% podporu a od kamarádů to samé. Všichni mě stále podporovali a pomáhali mi nemyslet na zbytečnosti nebo nebýt nervózní. Většinu lidí mrzelo, že odjíždím, protože rok se zdál jako dlouhá doba (pravdou je, že to uteče lusknutím prstu), ale i tak mi to všichni přáli a věděli, že mi to bude jednou v životě užitečné a byli na mě pyšní. Se všemi jsem byla stále v kontaktu, takže návrat domů o prázdninách nebyl tak drastický, jako kdybych s nimi nemluvila a nebyla v kontaktu vůbec.

3. Co vše jsi pro studování v Anglii musela udělat? Například jak probíhaly přípravy?

Hlavní bylo asi získat informace o ceně, různých agenturách, co poskytují možnost studia v zahraničí a vybrat místo či předměty, co bych studovala. Ze začátku jsem byla u jedné agentury, ta mi ale nakonec nesehnala školu dle mých požadavků, takže jsem šla k jiné, s kterou šlo všechno hladce. Rodiče chtěli mít jistotu, že vše půjde při mém prvním velkém pobytu v zahraničí hladce, proto jsme se rozhodli zařizovat vše přes agenturu.

Celkový průběh

4. Měla jsi nějaké pohovory a doporučení?

Celkově jsme se zúčastnili asi 4 nebo 5 sezeních, kde nám agentura nejdříve představila školu, se kterou spolupracuje, a postupně jsme vyplňovali přihlášku, volili předměty, možnost pobytu (v rodině nebo na intru), řešili cenu, pojištění a jak to bude celkově probíhat. Dokonce mi dali kontakt na jednoho z minulých studentů, na kterého jsem se mohla obrátit se všemi ostatními otázkami ohledně prostorů školy, koníčků nebo učení a transportu.

5. Jak to je s placením a stipendiem?

Pokud si zahraniční pobyt zařizujete přes agenturu, platíte cenu, kterou agentura nabízí, jak školu, letenky, jídlo a nájem v Anglii, tak i cenu, kterou si agentura připisuje za celé zařizování. Pokud se rozhodnete zařizovat to bez agentury rovnou se školou, kterou jste si vyhlídli, pak platíte vše kromě agentury. Se stipendiem je to něco jiného, u OSF nejdříve podáte přihlášku, potom se zúčastníte testů a na základě testů buď postupujete dál na pohovory, nebo ne. Testy mají 2 části – poslechovou a psací. Pohovory máte zase s 2 dalšími účastníky před 3 zástupci ze zahraničí (Amerika, Anglie, Anglie) a v podstatě si jenom povídáte a podle toho vám potom nabídnou nebo nenabídnou stipendium.

6. Jak ses cítila při odletu?

Při odletu jsem byla neskutečně nervózní, protože jsem nevěděla, co čekat, můj kufr byl neskutečně narvaný a já měla furt pocit, že jsem něco zapomněla. Další bylo přemýšlení nad odvozem z letiště, který byl zajištěný školou. Přece jen Heathrow je dost velké letiště, tak by mě nemuseli najít. Dost mi pomohli kamarádi a rodina, kteří mě přišli na letiště podpořit a ujistit, že nemám být proč nervózní.

Sama daleko od rodiny

7. Jak ses cítila po přistání?

Nervózně a nedočkavě zároveň. Přešla na mě i nervozita kvůli vyzvednutí z letiště, zda mě řidič najde nebo jestli zůstanu na letišti celou noc. Nakonec jsme se s řidičem našli do 15 minut a odvezl mě v pořádku za rodinou, u které jsem bydlela.

Dům rodiny, u které byla ubytovaná
Rodinný dům, ve kterém dříve bydlela v Anglii

8. Vzpamatovala ses z takové změny rychle?

Vzpamatovat se z celkové změny, že jsem někde jinde, kde se mluví jinou řečí a kde není moje rodina ani kamarádi, mi trvalo asi tak prvních 14 dní nebo 3 týdny, ale rodina, u které jsem bydlela, byla velmi podporující a chápala, jaké to je (díky zkušenostem s předešlými studenty). A nepřetržitý kontakt s rodinou a kamarády byl pro mě ještě více důležitý než předtím. Přece jenom člověku chvíli trvá, než si uvědomí, že je sám daleko od rodiny a kamarádů a všechno je teď jen na něm. Ze začátku jsem byla strašně unavená a chodila spát už asi v 9 nebo 10 hodin večer, ale to se asi dalo čekat… mluvit a myslet celý den v jiném jazyce a poslouchat různé přízvuky je docela vyčerpávající, když na to nejste zvyklí. Ale na tohle všechno jsem si postupem času zvykla, moje angličtina byla, řekla bych, už na dobré úrovni, když jsem odjížděla, takže s domluvením nebyl většinou žádný problém. Nemyslete si ale, že do Anglie nemůžete jet, pokud neumíte plynule anglicky, je tu spoustu studentů, co na začátku roku neumělo pořádně mluvit a teď mluví plynuleji a skoro bez chyb.

9. Nejdříve jsi bydlela v rodině a teď na koleji, proč ta změna?

Rodinu jsme původně zvolili na celý rok, ale v průběhu jsem se rozhodla, že bych chtěla zkusit i to, jaké je to bydlet na koleji. Nebylo to kvůli rodině nebo tomu, že by se mi u nich nelíbilo. Měla jsem úžasnou rodinu, 2 postarší lidé s 2 psy a bydlela jsem tam společně se studentkou z Lotyšska, se kterou si velmi rozumíme. Důvodů k mému přestěhování bylo více. Většina mých kamarádů bydlela na koleji a já za nimi jezdila skoro každý víkend a díky tomu, že rodina bydlela od školy asi 3/4 hodiny (pěšky), to bylo trošku náročnější. Sice jsme dostali od rodiny kola, takže cesta nám zabrala okolo 15 minut, ale v zimě se na kole moc jezdit nedalo a desky se začaly hromadit zápiskami ze školy a taška začala být těžší a těžší. Každopádně zásadním důvodem bylo to, že jsem se rozhodla zůstat v Anglii jen na rok a chtěla jsem si vyzkoušet, jaké je to bydlet na koleji. Stále jsem v kontaktu s mojí host-rodinou a někdy je přijedu navštívit. Hlavní rozdíl mezi bydlením na koleji a v rodině je asi ten, že všechno je mnohem blíž, škola je asi 2 minuty od koleje a město asi 10 minut. Rozdíl je také u jídla, buď si můžete vařit sami, nebo chodit do školní jídelny, kde vaří typické anglické “pochoutky”.

10. Tak a teď k tvému studiu, je to velký rozdíl studovat v zahraničí?

Rozhodně je to něco úplně jiného, mají tu na výběr úplně jiné předměty a systém se úplně liší. Myslím, že ten systém člověk nepochopí, dokud si ho nezažije, ale zkusím to nějak stručně a jednoduše vysvětlit. Já studuju A-levels, což je systém na dva roky a člověk si může vybrat 4 předměty asi ze 14 nabízených. Zahraniční studenti mají ale 5 předmětů, svoje 4, co si vybrali + EFL, neboli angličtinu pro cizince. Ze všech předmětů se na konci roku píšou zkoušky, které jsou hlavním zdrojem výsledné známky. V průběhu roku se píšou malé testy a eseje, aby učitelé věděli, jak na tom jste. Potom se dělá tak zvaný coursework, což je velký úkol, který se většinou skládá z více částí a ovlivňuje konečnou známku asi z 20 %. Například u Communication&culture jsou to 2 eseje (500 a 1000 slov) a prezentace na 8 minut. Celkově je tu okolo 50 zahraničích studentů, je tu hodně studentů z Polska, Lotyšska, Moldavy, Německa, Hong Kongu nebo i ze Slovenska. Z Česka jsem tu poznala pouze 2 další studentky.

Budova koleje
Pruhovaná budova Bostonské koleje

Způsob učení a hodiny

11. Jak máš vyřešené jídlo?

Jak už jsem říkala, jídlo si studenti na koleji mohou vařit sami anebo v týdnu mohou chodit do školní jídelny a o víkendu si vařit sami. Pokud se rozhodnete pro druhou variantu, dostanete vouchery (lístečky) v určité ceně na placení v jídelně, bistru nebo kavárně. V jídelně se podávají normální anglická jídla, hranolky, těstoviny s omáčkami, quiche, smažené klobásky, lasaně, sandwiche atd. Na můj vkus je tam všechno moc olejovité, ale člověk si tam najde, co mu chutná. V bistru vaří místní studenti, co se učí na kuchaře a catering, tam je jídlo o něco dražší, ale zase v lepší kvalitě. A v kavárně máte nečekaně kávu a pár zákusků.

12. Chtěla bys, aby studium probíhalo v ČR stejně?

Nevím, zda bych takovýhle systém uvítala i v ČR, tady mi chybí to průběžné známkování a že se vám konečná známka odvodí od všech předešlých známek a ne jen z jedné velké zkoušky na konci roku. Každopádně se mi líbí způsob učení a hodiny. V každé učebně máme interaktivní tabule, které učitelé stále používají pro výklad, ukázku příkladů, přístupu k internetu nebo jako pozadí k výkladu. 1 vyučovací hodina trvá hodinu a půl, takže učitel má dostatek času na probrání určitého tématu a ještě k ukázce příkladu. Myslím, že by bylo nejlepší spojit ty dva systémy dohromady.

13. Studuješ vlastně zároveň dvě školy, to tě obdivuji, jak to zvládáš?

Se studiem v Anglii je to docela v pohodě, protože na hodinách jsem a dávám pozor a pak jen plním úkoly nebo se připravuji na testy. Se školou v Česku je to trošku rušnější. Vracela jsem se vždy, když jsme měli v Anglii prázdniny, což bylo buď týden, nebo dva a ve škole v ČR jsem si pak dopisovala testy nebo byla přezkušovaná z látky, co moje třída už probrala. Zatím jsem měla možnost se vrátit 3x a postupně sbírám známky, aby mi z nich pak učitelé mohli uzavřít známku na konci roku. Rozdíl je asi v tom, že mi víc záleží na každé známce, protože jich mám méně než moji spolužáci. Zatím to nějak zvládám, ale furt mi ještě zbývá matematika a deskriptivní geometrie, kterou si nechávám na červen a na rozdílové zkoušky, protože to nestíhám. Ve škole jsem vlastně odhlášená. A pokud si doplním známky nebo udělám rozdílovky, můžu do dalšího ročníku, pokud ne, tak jdu o rok níže. Každopádně jsou všichni učitelé v ČR velmi tolerantní a hodní, že mi vůbec umožnili si to takhle doplňovat. Vždy se jen domluvíme přes e-mail, co se mám naučit a pak mě z toho přezkouší.

14. Jak tam trávíš svůj volný čas?

Škola končí v půl 5 a někdy i v půl 6, takže zas tak moc volného času nemám, každopádně první půlrok jsem chodila do školní posilovny, kde mají studenti školy slevu nebo jsem jezdila rovnou domů za rodinou na večeři a večer se učila. A druhý půlrok, kdy už bydlím na koleji a venku je docela pěkně, tak trávím čas se svými kamarády, chodíme ven, nebo běhat anebo do města, ale to chodíme spíše o víkendu, protože obchody zavírají v 5. Škola zároveň nabízí různé víkendové výlety, které jsou vždycky skvělou příležitostí se podívat někam jinam. Už jsme byli například v Manchesteru, Lincolnu, Skegness, Yorku nebo Cambridge.

Běžná ulice v Bostonu v Anglii
Silnice procházející mezi oranžovými budovami kolejí

15. Je to obrovská zkušenost, co to pro tebe hlavně znamená?

S tím, že to je obrovská zkušenost, naprosto souhlasím. Pro mě je to nejpřínosnější nejen z hlediska angličtiny, ale i toho, že člověk pozná kulturu jiných lidí, naučí se samostatnosti a rozšíří si obzory. Já jsem se naučila spousty nových věcí a získala nesmírně zkušeností, konečně jsem zjistila, co by mě bavilo studovat, ale naučila jsem se i vážit si věcí, které mi předtím připadali samozřejmostí.

16. Stalo se ti, že jsi rozhodnutí studovat tam litovala?

Svého rozhodnutí odjet studovat do zahraničí jsem nikdy nelitovala a myslím, že nikdy nebudu. Myslím, že pokud se člověku naskytne příležitost jet studovat do zahraničí, měl by to vzít všema deseti.

17. Před čím bys ostatní varovala a co jim naopak doporučila?

Jediné, před čím bych varovala ty, co se chystají na studium v zahraničí, je asi to, aby se připravili na to, že ze začátku to bude těžší, hlavně pro ty, co nejsou schopni se rychle adaptovat do nového prostředí, takže hlavně pevné nervy, ale po čase, co si člověk najde kamarády a zvykne si, tak už je to v pohodě. Potom už jen možná to, aby se člověk naučit respektovat lidi okolo, protože ne všichni jsou stejní a o to víc, když jedete do zahraničí a potkáte lidi z jiných kultur a s jinými tradicemi. A co bych doporučila? Asi to, aby se člověk snažil zapojovat už od začátku, ať už do školních aktivit nebo ke kamarádům, ale hlavně, aby si ten rok (popřípadě delší dobu) pořádně užil.

18. Moc ti děkuji za rozhovor, a že ses o své zážitky podělila, nemáš na konec nějakou příhodu nebo něco, co se ti tam stalo nezapomenutelného?

Příhod, kdy jsem jednoduše nerozuměla je tolik, že už si ani nepamatuju nějakou specifickou. To, že nám na bytě furt někdo krade jídlo nebo solí mlíko asi taky není moc záživná stórka. Ale nezapomenutelné pro mě určitě budou výlety, které nám škola zprostředkovala nebo co jsme podnikly s kamarádkami. S mojí kamarádkou jsme se například sešly v Londýně a já u ní přespala, protože její táta žije v Anglii, to myslím, že byl pro nás obě docela mindfuck, protože jsme se viděli asi po 4 měsících a ještě ke všemu v Londýně. Ale od školy například s předmětem Film Studies jsme se byli podívat do studia, kde se natáčel Harry Potter a to bylo doslova kouzelný! O to víc, když jste takový milovník Harryho Pottera jako já. (smích)

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • sima

    no ano stěhování do zahraničí je opravdu složitý proces, nevyplatí se to podcenit. já vždycky využívám stěhovací služby, které mi s tím pomohou.. tady je link, kdyby nekdo potreboval: http://www.levnestehovani.cz/stehovani-byty.php

  • misa

    také jsem žila v zahraničí dlouhou dobu a čeká mě další stěhování, tentokrát do německa. už plánuju odjezd a připravuji se na stěhování do zahraničí , fakt to není sranda.

  • http://www.facebook.com/HathawayR Lucy Hathaway

    Jsi fanynka one direction a ráda píšeš příběhy?

    Chceš aby tvá díla byla vidět? Tak to čti dál, protože hledáme právě tebe.

    Rozjíždíme konkurz. Hledáme dívky. Věk nerozhoduje,

    pro psaní knihy. Kniha bude pojata jako fanfiction o one direction.

    Pokud se chceš stát jednou s deseti autorek této knihy, napiš nám.

    Už teď je jasné, že kniha bude mít úspěch. Pro více informací nám prosím napiš na:

    stan-se-autorkou@seznam.cz Do předmětu napiš “konkurz-1.kolo”

    Připiš své jméno a příjmení, něco málo o sobě. Pokud bys přiložila i foto, budeme jen rádi.

    Pokud se ozveme zpět, postupuješ do dalšího kolo.