Vyzpovídala jsem mého tátu, který jel na začátku dubna na čtrnáct dní do Japonska. Udělala jsem s ním rozhovor, protože Japonsko je velmi zajímavá země a ráda bych ji tímto způsobem přiblížila.

avatar

Štěpánka Vojtášová
Zajímám se hudbu a kulturu, které se od malička sama věnuji.

Rozdíly jsou značné

Co tě nejvíce překvapilo ihned po příletu?

Je pravdou, že Japonsko je velmi odlišná kultura od té naší evropské. Dá se tedy říct, že mě překvapilo takřka všechno. Hned si všimneš, že je všude pořádek, na zemi není pohozeného papírku. Čistota je také všude zřetelná. Lidé se k sobě chovají velice slušně a pozorně. Rozdíly jsou značné, i když srovnávám např. s Rakouskem, nebo Německem, natož s Českem.

Však je to pěkná dálka. Jak dlouho jsi vlastně bojoval s časovým posunem?

Časový posun je nyní plus 7 hodin od našeho letního času a projeví se na každém člověku. Nejdřív je to v pohodě, máš spoustu zážitků a tak ti nezbývá čas na spánek. Za tři dny tě únava dostihne. Ale i tak, spal jsem stejně málo, tři, čtyři hodiny.

Jedna z nejdůležitějších věcí – umí Japonci anglicky? Dá se s nimi dorozumět, když mluví absolutně odlišným jazykem?

Jak kdo, podle profese. Na hotelu, nebo na vlakových nádražích se anglicky domluvíš, ale mezi lidmi je to horší. Mladí lidé obvykle anglicky mluví lépe, než starší.

Města plná zážitků

Pomohl ti ten slovníček, který jsem ti koupila?
Jasně, že ano, slovníček je nutností, byl jsem s ním velmi spokojený. Byly v něm i obvyklé fráze rozdělené do témat a tak orientace byla jednoduchá. Pokud se naučíš pár japonských slov, číslice a třeba barvy, Japonci to velmi ocení.

Ve kterých městech jsi pobýval a jaké zajímavosti jsou pro tyto místa typické?

Pobýval jsem ve středním Japonsku. Hodně času jsem strávil ve městě Inuyama. Je velké asi jako Brno. Docela dobře jsem se tam seznámil s Japonskem. Procházel jsem celým městem několik dnů a poznal jak historické centrum, tak i průmyslové oblasti, obchody a dílničky různých řemeslníků. Prostě každodenní, běžný život. Zajímavé je, že v Inuyamě se nachází nejstarší původně dochovaný hrad v zemi a dokonce jediný, který je v soukromých rukou.

Bydlel jsem i ve městě Nagoya, což je čtvrté největší město v Japonsku. Líbil se mi podzemní systém města, metro spojené s několika patry podzemních chodeb. Je to takové město pod městem plné obchodů a restaurací.

Nemohl jsem samozřejmě vynechat něco speciálního, například město Nara. Toto starobylé místo je velmi významné, vznikal zde japonský stát, vydaly se první zákony. Nesmím opomenout také městečko Ise. Tam se nachází nejvýznamnější šintoistická svatyně v Japonsku. Líbilo se mi, že když jsem to řekl Japoncům, kam pojedu, vykulili oči a uznale pokyvovali hlavou. Nakonec jsem strávil několik dnů v Tokiu. S předměstími je to největší město na světě. Původně jsem měl trochu obavy, že se tam ztratím, ale dobře to dopadlo. Pomocí průvodce jsem se v něm docela dobře zorientoval.

Šintoistická svatyně v Ise
Nejstarší hrad v Japonsku, který je v původním stavu. Zároveň jediný v soukromých rukou.

Jakým způsobem ses stravoval? Jsou restaurace podobné těm našim?

Najíst se můžeš prakticky kdekoliv. Jak v klasické restauraci, tak v bistru. Sotva vejdeš, stojí u tebe číšník nebo servírka a uvede tě ke stolu. Než si sedneš, přinese zahřáté vlhké ubrousky na otření rukou. Na jídelním lístku jsou většinou jídla vyfocena, někdy je i popisek v angličtině. Objednáš si jídlo – zajímavé je, že obsluha musí být při objednávce níž, než host – a za nějakou chvíli ti ho donesou. Pak už se ale obsluha neobjeví. Musíš si ji totiž zavolat pomocí jakéhosi tlačítka na stole. Obsluha totiž nechce hosta obtěžovat a tak přijde jen na zavolání. Placení probíhá při odchodu a tringelt se zásadně nedává.

Nebude od věci zmínit i ostatní druhy restaurací, v těch luxusnějších si host sundává boty a jí vsedě na zemi, nebo má nohy zapuštěny do podlahy kvůli pohodlí.

Fastfoody, to je rychlost, ne jak u nás mekáč nebo kfcéčko. V Japonsku vejdeš do bistra, v automatu vybereš jídlo a zaplatíš. Automat ti dá číslo a to dáš obsluze u baru. Než řekneš „fastfood“, máš jídlo na talíři a můžeš hned jíst. Ale pozor – nejdřív hlavní jídlo, pak polévku.

Které osobité japonské jídlo ti nejvíce chutnalo?

Základem japonských jídel je rýže. Kdo rýži moc nemusí, bude mít s jídlem problémy. Dají se sehnat i hranolky, ale zdaleka ne všude. Rýže se podává trochu lepkavá, ale ne rozvařená, lépe se nabírá hůlkami. K tomu pak maso, které je většinou grilované. Nebo také syrové ryby, tuňák, losos, chobotnice, krevety a k tomu samozřejmě zelenina. Výborné jsou taky vydatné polévky s nudlemi. Samozřejmě nesmím zapomenout na sushi.

Jídlo je zdravé, člověka nasytí, ale zároveň je dietní a zdraví prospěšné. Mě chutnalo takřka všechno, dokonce i grilované rýžové těsto s karamelem. Myslím, že by si vybral každý, kombinací jsou desítky.

Japonská večeře
Na stravování pomocí hůlek musí člověk získat grif.

Jaké bys naopak nepozřel a nikomu nedoporučil? Jsou tam stejné restaurace jako u nás?

Opatrný bych byl při výběru sladkostí. V obchodě vypadají nádherně, jsou pečlivě zabalené a z kvalitních surovin. Jenže chuťově nám blízké moc nejsou. Lepší je vsadit na jistotu – čokoláda a čokoládové výrobky, jogurty, ovocné želé. Setkal jsem se například se „zákuskem“ v restauraci. Vypadalo to jak vanilkový puding. Jenže byl slaný a s kousky syrových ryb. Tuto kombinaci jsem nerozchodil, i když nejsem vybíravý.

Boj s místem

Pomocí jakého dopravního prostředku jsi nejvíce cestoval? Není v Japonsku problém s dopravou?

Základem dopravy je železnice. Je fakt přesná, jak se o ní říká. Používá jí nejvíc lidí a využíval jsem ji i já. Na železnici navazuje metro a síť rychlovlaků Šinkansen. Letadly se taky cestuje, je to přece jenom velká země. Mrzí mě ale, že jsem neměl možnost vyzkoušet si jízdu autem. Určitě bych si zvykl na to, že se jezdí vlevo. Problémem by jistě byly dopravní zácpy, ale myslím, že se to týká jen větších měst.

Jsou Japonské stavby hodně odlišné od těch v Evropě?

Japonci musí při stavění budov hodně přemýšlet. Na jedné straně bojují s místem, určitě by chtěli mít hodně mrakodrapů, ale tyto plány brzdí skutečnost, že Japonsko je seismicky neklidná oblast, zemětřesení je tam na denním pořádku. Takže jejich stavby musí těmto otřesům co nejvíce odolat, proto nemůžou být až zas tak vysoké. Výjimečná je v tom úplně nová televizní věž, kterou postavili v roce 2012, v Tokiu. Jmenuje se Skytree, neboli Nebeský strom a je vysoká asi 630 m. A oni si ji postaví přímo v oblasti, kde je zemětřesení na denním pořádku. To jsou fakt borci. Na věži jsem byl, je to zážitek. I ze stavebního hlediska je to super stavba.

Výškové budovy jsou ve větších městech. Na maloměstě a vesnici převládají nízké budovy, buď takové ty s prohnutou střechou, ale i moderní, které se snaží starou architekturou inspirovat.

Japonské stavby
Srovnání tradiční japonské architektury a moderní televizní věže.

Jaké dvě stavby z různých časových období tě nejvíce zaujaly?

První je Tokijská Skytree. Druhou je taková velmi zvláštní stavba, kterou jsem viděl v Ise. Je to šintoistická svatyně, která se skládá z několika malých staveb z cedrového dřeva. Jednou za dvacet let se stavby rozeberou a postaví úplně stejně znovu. Když si uvědomíš, že to tak dělají již cca 1600 let, tak je to dost hustý. Je to totiž dost pracné, kopie musí být dokonalá. Zrovna v tomto roce ji rozebírají, takže jsem si celý proces prohledl zblízka.

Skytree
Druhá nejvyšší stavba na světě – Skytree v Tokiu.

Když už jsi nakousnul náboženství – jaké zde převládá a jak se liší od křesťanství? Jak moc ovlivňuje víra život lidí?

Japonci náboženství moc neprožívají. Nejsou zde okázalé kostely, jak v Evropě. Chrámy jsou rozsety po celé zemi, ale jsou to poměrně skromné stavby. Oficiálně zde převládá šintoismus a buddhismus. Oni si to ale upravili po svém, takže návštěvu svatých míst berou spíše jako pěknou procházku a přitom poprosí svého boha o to, aby byli zdraví, udělali zkoušky na škole, dostali dobré místo a podobně. Bohů je ale několik stovek a nikdo to nějak nerozlišuje, prostě pohoda. Trochu mi to připomíná Kelty, ti se také přimlouvali u bohů za to, aby byla dobrá úroda, krátká zima, zdravé děti. U Japonců bych tedy nemluvil o víře, spíš o životní filosofii. Slušnost, pracovitost a skromnost.

Nízká kriminalita

A k tobě, jakožto cizinci, se chovali stejně slušně?

Slušné chování je základem celé společnosti. Až tam si člověk uvědomí, že u nás se k sobě moc dobře nechováme. Ale není to jen o nějakém uklánění, na což jsem si zprvu nemohl zvyknout, ale je to o např. chování řidičů na silnici, prodavaček v obchodě, policistů, úředníků. Houkající policie? Slyšel jsem tak 3x. Co asi „řešili“, že ano? Asi nic zajímavého, když si uvědomíš, že bych klidně dal kterémukoliv Japonci do ruky svou tašku s prosbou, jestli by mi ji na chvíli nepohlídal. Krást je totiž něco, co se neslučuje s jejich přesvědčením, je to neetické a urážlivé. Nebo příklad, který je ti blízký. Jak například nosíš kabelku, když jdeš centrem města?

Zapnutou na rameni a držím ji pevně.

A vidíš, japonský holky ji nesou právě naopak, zcela volně, vůbec o ni nemají strach. A to mají vuittonku nebo jinou značku. Ale jasně, nespadl jsem z Marsu, vím, že žádná společnost není ideální, netvrdím, že tam kriminalita neexistuje, jen říkám, že je velmi nízká.

Jak jsi s námi komunikoval? Dá se tam jednoduše připojit k internetu?

Wi-Fi je téměř všude. Oni mají takový zvláštní systém. Když jsem se ubytoval v prvním hotelu, na pokoji bylo pevné připojení, které bylo velmi dobré. Jenže dole na recepci se pevně připojit nešlo, ale byla tam wifina. Požádal jsem tedy recepčního o heslo, připojil se a vše fungovalo.

Nakupování je zábava

To mi nepřijde nějak zvláštní. Každý lepší hotel má v přízemí svou Wi-Fi.

Ano, to je pravda. Ale vydrž, dopovím to. Překvapen jsem byl, když jsem jen tak druhý den na zcela jiném místě zkoušel chytit nějaké wifi. Představ si, objevila se mi stejná wifi síť, jak v hotelu na recepci. Vtip byl v tom, že jsem byl několik kilometrů od hotelu.

Nakonec jsem zjistil, že tato wifi síť funguje v celém Japonsku a má stále stejné heslo. Dost neuvěřitelné. U nás čirá utopie.

Jo, chtěla jsem ti poděkovat za tu kabelku, kterou jsi mi dovezl. Jaké je to tam vlastně s nakupováním?

S nakupováním je to opravdu zábava. Máš k dispozici vše obyčejnými krámky počínaje a velkými obchodními domy luxusních značek konče. V Tokiu seženeš úplně cokoliv, je to podle mě nejlepší město na nákupy na světě.

Obchodní pasáž
Nakupování je snadné – dá se sehnat všechno.

Lepší než New York?
Budeš se asi na mě mračit, ale jo. V NYC to bylo dobrý, ale tady je to lepší. Fakt. V Tokiu na Ginze, což je obchodní čtvrt, najdeš všechny luxusní značky světa. Cartier, Tiffany, Prada, Coach, Channel… Každá značka tam má celý dům o několika patrech. V těchto domech se to hemží zákazníky a každý kupuje. Ale jen to nejnovější, žádné slevy, nebo akce. Na Coach dokonce stála děvčata frontu.

Hned vedle této čtvrti je další velká čtvrť s obchody, kde seženeš značkové zboží, ale za trochu nižší cenu. Je to dané systémem oběhu luxusního zboží. Japonci, pokud mají peníze, chtějí jen poslední modely. Když přijde nová kolekce dejme tomu kabelek, staré se dávají pryč do jakýchsi spřátelených obchodů, které je prodávají dál, ale za nižší cenu. Nebo si třeba zákaznice kabelku na chvíli půjčí, třeba na půl dne na den. Pak ji vrátí. Nebo se stane, že se kůže nedopatřením někde mírně škrábne. Kabelka je pak prakticky nová, ale už se nemůže prodávat za původní vysokou cenu, která je ale stejně menší, než u nás.

Takže takhle jsi nakupoval.

Ano. Nakupovat můžeš pak v malých i větších obchůdcích cokoliv. Na pomyslném druhém cenovém konci jsou obchody, kde všechno stojí 105 Jenů, což je asi 23 korun. Ale není to pár výrobků, je to tisíce druhů různého zboží. Chceš příklad toho, jaké možnosti nákupů tam jsou?

Jasně.

Už jsem popisoval tu super televizní věž v Tokiu. Aby se člověk dostal nahoru do věže, musí asi dvě tři hodiny čekat. Ale přece nebude stát hodiny v nějaké trapné frontě, ale čas může vyplnit nakupováním. Pod věží jsou obchody a restaurace. Hádej, kolik jich je. Pro srovnání – Olympie v Brně má asi 200 obchodů a restaurací a to už velké centrum, myslím druhé největší v ČR.

Obchody ve městě
Část města plná obchodů.

Tak pod takovou věž se vešlo tak kolem sta obchodů, ne?

Je tam 330 obchodů a restaurací. Chápeš, jen tak, aby se člověk nenudil! Ještě ti řeknu něco málo o módě.

Ty? To jsem teda zvědavá!

Neboj, nebudu poučovat. Všichni se snaží vypadat pěkně a upraveně, i muži, samozřejmě. Dokonce se někteří malují. Slečny chodí v sukních nad kolena, to mají navyklé ze školy, kde se nosí uniformy.

Také hodně nosí kostýmky, halenky a tak. Málo nosí rifle a tenisky. Chlapi chodí většinou v obleku. Ani jsem neviděl moc extrémů v oblékání. Možná to bylo tím, že jsem nebyl na těch správných místech. Prostě, v Japonsku si můžeš dopřát jakýkoliv módní styl i výstřelky, možnosti jsou prakticky neomezené.

Výhled z televizní věže
Tokio při západu slunce z výšky 630 m.

Doufám, že mě do neomezených možností příště vezmeš s sebou. Moc ti děkuji za rozhovor!

Rád tě s sebou vezmu, také děkuji.

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • C

    Konečně něco zajímavého! :)