Matthias v blogovém světě vyniká svými sprosťáckými povídkami a články, které jsou zajímavé a občas kontroverzní. Chceš si rozšířit slovní zásobu?

avatar

Nikol Chrástová
Blogerka se zájmem o vše zajímavé, co se objeví v jejím zorném poli.

Uráží tě sprosté povídky?

Najít opravdu originální a zároveň odvážný blog není jednoduché. Matthias je ale trefa do černého, a proto posíláme unikántí rozhovor nejen o jeho blogu sprostepovidky.blog.cz, ale také o psaní jako takovém

Matthias, jehož sprosté povídky blogový svět přímo žere.

Výplod mé fantazie

1) S názvem blogu ses moc nepáral, takže každému návštěvníkovi může být jasné, co u tebe na blogu najde „Sprosté povídky“. Co si pod tím představit – povídky plné nadávek, sexu nebo něco úplně jiného?

Bylo to spontánní a můj původní úmysl bylo cpát na blog opravdu jen ty sprostější povídky. Pak mě ale začalo bavit psát i články a povídky, co jsou myšlené vážně, takže mě název trochu i štve… Na druhou stranu, aspoň to odfiltruje povrchní moralisty hned v zárodku. Každopádně sprosté neznamená jen sprosté. Může to znamenat i ponuré, depresivní, šokující, zlé, nechutné, ujeté… prostě takové, jaký je život. V povídce „Anděl smrti“ nepadne celou povídku ani jedno sprosté slovo a přesto ukazuje, jak život sprostý je…

2) Proč ses rozhodl zrovna pro sprosté povídky? Nenaváží se do tebe kvůli tomu, že nějaké povídky jsou už trochu moc?

Moc ne právě – čekal jsem větší moralizování a naopak bývají pod povídkami spíše kladné ohlasy. Asi spoustu mravokárců odradil už jen název mého blogu?

3) Ani nevím, proč se tě na to ptám, ale co si myslíš o zoofilii? Zrovna dneska jsem si přečetla snad pět článků, kdy chtějí zavřít Britku za to, že si užívala se psy, že v Německu chtějí zoofilii trestat, protože až moc lidí dovádí s ovcemi,.. Považuješ to za týrání zvířat a taky bys ty lidi zavíral, popřípadě střílel?

Zoofilové, nekrofilové, pedofilové – tito lidé existují a tito lidé to mají v sobě od narození. Potkáváme je denně – člověk, který seděl v autobuse vedle nás, mohl být pedofil, číšník v restauraci, co nás obsloužil, může mít skryté nekrofilní sklony, náš třídní učitel může být zoofil. Třeba nějakého sadisty potkáváme denně a nevíme, že je to sadista – zdravíme ho a připadá nám normální. Třeba náš nejbližší kamarád každý večer čichá k použitému dámskému prádlu a my o tom nevíme. Sexualita je mnohem složitější věc, než si kdokoliv z nás vůbec dokáže představit.

Oni zkrátka EXISTUJÍ. Někteří se umí ovládat, jiní ne. Někteří mají morální zásady, jiní ne. Nemyslím si, že pokaždé, když má člověk sex se zvířetem, to musí být nutně týrání. Asi záleží na celé řadě faktorů. Nechal bych o tom rozhodnout veterináře – ať zhodnotí, zdali je zvíře fyzicky či psychicky zraněno, zdali je zanedbáváno atd. Pokud je zvíře zdravé, má normální chování, na svého páníčka reaguje pozitivně, nevidím tu nic, co by zasluhovalo trest.

4) Všimla jsem si, že tvá nejoblíbenější či snad nejdiskutovanější povídka je „Ošukal mě Marilyn Manson“. Zeptala bych se, jak jsi dokázal tak děsným způsobem popsat anální sex, ale radši to vědět ani nechci, takže mi řekni, proč si myslíš, že tahle povídka je tak „populární“?

Asi protože v ní vystupuje Marylin Manson. Vznikla celkem spontánně – jel jsem autobusem domů ze školy a cestou mě napadlo, že bych mohl napsat erotickou povídku. Pak jsem se rozhodl, že ji chci udělat pořádně bizarní. A vzápětí mi došlo, že nic bizarnějšího, než Marylin Manson není a hle – povídka je na světě :-D .
Anální sex jsem nikdy neměl (ze žádné strany), takže je to všechno jen výplod mé fantazie. Vlastně abych pravdu řekl, byl to jen vtip – mně osobně to „ze zadu“ ani nevzrušuje, nepřitahuje, neláká… Nic.

5) V tvých povídkách se znásilňuje, zabíjí zvířata i lidi, vrážejí se jehly do penisů… Je něco, co už ti přijde opravdu zvrhlé a nepsal bys o tom?

No, to vyznělo opravdu dost perverzně, když jsi to takto shrnula do jedné věty. :D Asi bych nepsal o fekálu. Na druhou stranu, říká se, že papír snese všechno. Dobré je nepředstavovat si příliš barvitě a živě to, co píšu. A díky internetu je dnes většina lidí zvyklá na ledacos, takže bych se ani nedivil, kdybych neměl hranice téměř žádné. Povídky jsou jen fikce – problém nastává, až to přestane být vtip či úlet, ale skutečnost, kterou někdo provozuje. Prostě – člověk má mít hranice ve svých činech, ne v tom, co píše. (Perverzní) fantazii se meze nekladou.

6) Máš v hlavě naopak nějaké téma, na které jsi ještě nepsal, ale chystáš se k tomu?

Chtěl bych se zaměřit na psychologii vrahů. Z psaní prasečinek jsem asi už vyrostl… Čtu teď hodně knížky o profilování sériových vrahů a připadá mi fascinující, jak ti odborníci je umí rozebrat, analyzovat, profilovat, roztřídit do kategorií podle typů a druhů… Většina sériových vrahů jsou obvykle zlomení lidé – byli v dětství zneužívaní, bití, týraní a člověk si přitom uvědomí, že svět není tak černobílý.

Ano, jsou to vrazi a zabíjet lidi je špatné. To co dělají, není fér a jejich msta světu není řešení. Ale přesto si člověk někdy klade otázky, jestli by z nich byli sérioví vrazi, kdyby je nikdo nikdy netýral…
Zvláštní je, že sérioví vrazi často mají i spoustu fanoušků, co jim píšou do vězení dopisy a obdivují je. Není ten svět podivné místo? Možná je to tím, že někde tam hluboko uvnitř také toužíme po tom někoho zabít. Stačí si někdy přečíst zprávy – stačí si někdy přečíst, že nějaký chlápek znásilnil a zabil dítě a hned si říkáme, že by bylo fajn, kdyby byl Dexter skutečný.

7) Tak mě tak napadá – je některá tvá povídka zveřejněná na nějakém erotickém webu nebo neuvažoval jsi, že bys pro takové weby psal za peníze?

Pár jsem jich nacpal na amateri.cz, ale nevím – nejsem si jistý, zdali umím napsat povídku tak, aby vzrušila. Myslím, že umím spíše rozesmát nebo šokovat, ale vzrušit? Těžko říct…

8) Abychom nezůstali jen u těch sprosťáren a nechutností… Píšeš i normální povídky se zajímavými náměty. Naposledy jsem četla Delirium tremens a musím říct, že to byla vskutku skvělá povídka. Co tě inspirovalo k jejímu napsání a jak bys jí stručně popsal někomu, kdo jí zatím nečetl?

Inspirovala mě realita. Opravdu jsem potkal holku, co měla autonehodu a opravdu její mozek přestal vykonávat svoji službu. Sice jsem ji viděl 2x v životě, ale i tak mě to ovlivnilo. Občas musela ze školy chodit domů dříve, protože v půlce dne už nebyla schopná ani vnímat. Chytrá holka má zničený celý život. Člověk si potom více váží, že je zdravý a na přechodech radši kouká doleva i doprava.

9) Kromě povídek je tvůj blog zahlcen i klasickými články a poměrně dost jich je zaměřeno na školství, nadávání na milovníky zvířat a rádoby vegetariány. Proč?

Školství kritizuji proto, že se s ním setkávám denně a denně mě celý tento kafkovský systém něčím nasere. Až jednou budu pracovat, budou mé články zase o tom, jak to v práci stojí za hovno. Lidé si pořád na něco stěžují…

Také jsem býval ochránce zvířat, ale nějak jsem z toho vyrostl. Chci říct – rozhodně neschvaluji, když někdo třeba upálí kočku, natočí si to a dá to někam na net.

Na druhou stranu psát výkřiky jako „Zmrdi! Udělal bych jim to samé! Kurvy jedny!“ nemá žádný smysl – vždyť je to stejně zbytečné jako sedět v hospodě a nadávat u piva na politiku. Zvednout zadek a jít s tím něco dělat, to už se nechce… e-e, kdepak.

10) Nedávno se na tvém blogu začaly objevovat články „Miluju/Nenávidím“. Plánuješ sepsat 1000 věcí, které miluješ a nenávidíš :-) ? Začal jsi s tím, protože se ti to zdálo jako „kurevsky dobrá činnost“, platí to pořád?

Ano! Každý den vznikají další a další nápady… Začínám si připadat, že nenávidím opravdu všechno – možná ze mě brzy bude zapšklý důchodce.

11) U tvých článků se občas vyskytují ne zrovna milé komentáře. Jak na ně reaguješ? Setřeš danou osobu nějakým vzkazem, ale doma v tichosti zuříš? Brečíš kvůli tomu v noci nebo se jim spíš směješ? A jak snášíš kritiku či negativní komentáře, ve kterých jsou rozumné argumenty?

Už jsem si za tu dobu zvykl. A dokud komentář neobsahuje přímé urážky a útoky osobní povahy, tak je mi to jedno. Zatím jsem měl všeho všudy pět lidí, které jsem musel bloknout. Třeba jedna puberťačka, která mně vydala do kreténů, protože jsem napsal článek, kde jsem kritizoval módní trendy. Na BANán reagovala dalším hysterickým záchvatem. No smůla…

12) Spousta blogerů teď touží vydat svou knihu, patříš k nim i ty?

Mně baví psát, ale nebaví mě obíhat vydavatelství, přesvědčovat hromady nakladatelů, že můj výplod je velice lukrativní a já jsem novodobý Hemingway. Navíc, co kdyby se mi to podařilo, co pak? Co když se to nebude prodávat? Co když se na nich bude prášit? V dohledné době o vydání knihy nijak neuvažuji ;-) .
Spíše plánuji – až napíšu něco fakt docela dobrého – to dát na blog ke stažení v různých formátech – v PDF a také v tom formátu, co je pro čtečky Kindle.

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář