Taychi je brněnská blogerka, která píše o svém životě a na blog dává i své fotografie. Povídala jsem si s ní nejen o focení, ale i o životních cílech.

avatar

Karolína Kubínová
Mám ráda kapybary a čaj s citrónem. A taky většinou čtu tak tři knížky naráz.

Aby to mělo tu správnou šťávu

1) Můžeš se nějak představit čtenářkám, které tvůj blog neznají? Kolik ti je, odkud jsi, co tě baví?

Jsem patnáctiletá slečna pocházející z Brna. Na netu vystupuji pod pseudonymem Taychi. Baví mě povídání s lidmi, poslouchání hudby a fotografování. Bloguji na adrese taychimono.blogspot.cz.

Taychimono
Taychi je patnáctiletá blogerka – fotografka z Brna.
zdroj: facebook.com

2) Na blogu publikuješ nejen články ze života, ale i svoje fotky. Jak ses k focení dostala?

K focení jsem se vlastně dostala úplnou náhodou. Před dvěma lety mi kamarádka půjčila fotoaparát, když jsem chtěla vyfotit jednu pěknou rostlinu a já si ho pak začala půjčovat častěji, až jsem si vyprosila k Vánocům svůj vlastní digitální fotoaparát Olympus FE-47.

3) Zaznamenala jsi od začátku své „fotografické kariéry“ nějaké zlepšení nebo změnu stylu?

Určitě. Někdy se prohrabávám svými fotografiemi a ten posun je znát. Například do fotek necpu svůj obrovitánský podpis a nechávám je ve větší velikosti. Co se stylu týče, tak jsem začala více upravovat, aby to mělo tu správnou šťávu. Také mi jde více o vyvolání pocitů, například radosti z maličkostí.

Taychi – fotka
Taychi na svém blogu publikuje články ze života doplněné o své fotky.
zdroj: taychimono.blogspot.cz

4) Učila ses někde fotit (kroužky, workshopy…), nebo ses všechno naučila sama?

Ne. Nikdy jsem na žádném kurzu nebyla, ale zase jsem se učila spíše od svých přátel. Na něco jsem však musela přijít sama.

5) Co je tvým nejoblíbenějším objektem k focení? Fotíš radši lidi nebo přírodu?

V poslední době jsem si oblíbila focení lidí, ale nemám tolik příležitostí. Přírodu mám ráda a ta je vždy věrným modelem. Nejvíce ze všeho však fotím různé předměty nebo si ráda hraju se světlem.

Předávám vědění

6) Koncem roku 2012 jsi po dlouhém zvažování přešla z blog.cz na blogspot. Pozoruješ nějak výrazný úbytek čtenářů, nebo jich naopak přibylo?

Pozoruju. Čtenářů mám méně, ale vím, že jsou opravdoví, že se vrací. Na blog.cz je snadnější propagace, větší možnost, že vás někdo najde. Ale jsem ráda i za pár čtenářů.

7) Znáš se s některými lidmi z blogu osobně? Kterého svého oblíbeného blogera bys chtěla potkat?

Z blogu jsem poznala hodně lidí, s některými dokonce udržuju velmi blízký přátelský vztah. Z blogerů bych chtěla někdy potkat Metteorwu, protože ji obdivuji od té doby, co jsem na její blog narazila.

Taychi – fotka
Na Taychině blogu najdeš i zdánlivě obyčejné, ale přesto pěkné a povedené fotky.
zdroj: taychimono.blogspot.cz

8) Je v tvém okolí někdo, koho jsi znala dřív, než jsi věděla, že má blog?

Ne, nikdo takový se v mém okolí nenachází.

Ať lidé nešlapou po mých snech

9) Jsi ve věku, kdy se musíš rozhodnout, kam na střední – chceš studovat na nějaké konkrétně zaměřené škole nebo se budeš hlásit na gympl? Proč?

Chtěla bych na pedagogickou, protože obdivuju učitele a celkově lidi, kteří mají chuť ostatním předávat to nejlepší ze sebe. Ráda s lidmi komunikuju a někomu radím, předávám vědění, takže si myslím, že učitelka je to pravé pro mě. Zatím však stále myslím na to, jak mám moře času, přeci jen pravé rozhodování začne až v devítce.

10) Moje oblíbená otázka – čím chceš být, až budeš „velká“?

Chci být šťastná. Vidím se jako učitelka, která má čas si sem tam něco vyfotit a nejvíce se zaměřuji na své dvě děti a manžela a už je vidím, jak se vyloženě ukrývají před objektivem :-) .

11) Hodně diskutovaným tématem je teď věnování vlasů dětem s rakovinou. Nechala by ses dobrovolně ostříhat, aby z tvých vlasů udělali paruku a tu věnovali nemocným dětem?

O tomto tématu jsem zatím neslyšela. Myslím, že bych byla schopna nechat se ostříhat. Přeci jen zdravým lidem vlasy dorostou.

12) Existuje něco, co bys chtěla vzkázat čtenářkám Kámoška.cz nebo i lidem ve svém okolí?

Chtěla bych poděkovat všem v mém okolí, že mi pomáhají se rozvíjet a nešlapou po mých snech, podporují mě. Největší dík patří mému příteli, bez kterého bych byla pořád tou věčně smutnou pesimistickou loutkou naší společnosti. A vám, milé čtenářky, děkuji za chvilku pozornosti a věřte, že být šťastnou je úplně jednoduché :-) .

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář

  • Alča

    Pěkný rozhovor :)
    Jen bych ráda upozornila, že zdroj první fotky není Facebook sám, ale jsem její autorkou (AH Photography) – nešlo by to tedy nějak přepsat, aby bylo vše, jak má být? :)