Tereza Matoušková, dvaadvacetiletá blogerka z Brna, je autorkou tří knížek a jednou z nejznámějších literárních blogerek v ČR. Co na sebe odhalila v čerstvém rozhovoru?

avatar

Karolína Kubínová
Mám ráda kapybary a čaj s citrónem. A taky většinou čtu tak tři knížky naráz.

Hladová přání

1) Ahoj Terko, mohla bys nějak představit sebe a svůj blog čtenářkám?

Jmenuji se Tereza Matoušková, na internetu často vystupuji pod přezdívkou Temnářka. Je mi 22 let. Pocházím z Uherského Hradiště, momentálně bydlím s manželem, psem a potkany v Adamově u Brna.

Mám vystudovanou Evoluční biologii, v současnosti studuji Historii. Píšu fantasy, v září roku 2011 mi vyšla u nakladatelství Krigl knížka Hladová přání. Předtím se mi povedlo přivést na svět ještě dva samonáklady Dnes se neproměňuj a Branou snů. Taky jsem publikovala pár povídek a básniček. Vedu literární dílny v Knihovně Jiřího Mahena v Brně a pořádám různé další literární a blogerské akce.

Můj blog temnarka.blog.cz je zaměřený na fantastiku a tvůrčí psaní. V soutěži Blog roku byl vybrán mezi pět nejlepších blogů v kategorii Literatura. Je to taky místo, kde se poprvé objevila Hladová přání. Tenkrát pod názvem Žádný cukrkandl a šlo o interaktivní povídku, kdy si čtenáři sami určovali pokračování. Pořád slibuji, že tam přidám více reálií ke svému fantasy světu Podmoří, ale zřídkakdy se k tomu dostanu.

Tereza Matoušková
Temnářka je sympatická spisovatelka a studentka historie z Brna.
zdroj: facebook.com

2) Co je podle tebe tvoje nejdominantnější vlastnost?

Jsem poměrně typický INTJ se všemi plusy a mínusy. Pragmatik, individualista a analytik. Do toho směska cholerika a melancholika. Dominantní, temperamentní a emancipovaná ženská, která ráda diskutuje a hádá se, pokud najde zajímavý protějšek. Pokud si s vámi nemá co říct nebo jí nejste sympatičtí, tak si od vás drží odstup nebo vás přímo ignoruje. To si nelze brát zas až tak osobně, zastávám pravidlo žij a nech žít. Jsem agnostik.

3) Na facebooku máš napsáno, že mluvíš pěti cizími jazyky – anglicky, německy, latinsky, čínsky a polsky. Jaký jazyk, kterým mluvíš, se ti líbí nejvíc, a jakým jazykem by ses chtěla naučit?

Mým nejoblíbenějším jazykem je přirozeně čeština a hned po ní latina, protože jsou to jazyky, které si člověk musí podmaňovat, jako si podmaňuje divokého koně. Angličtina a němčina jsou dnes takový základ ze střední, ráda bych k nim přidala ještě francouzštinu, španělštinu a ruštinu, abych nezemřela hloupá, jak se říká. Aspoň základ. Čínštinu a polštinu jsem se začala učit až na výšce. Čínština mi moc nejde, protože nemám hudební sluch a ty tóny prostě neslyším. Polština je strašně hezoučká a roztomilá, navíc miluji Polsko jako zemi.

Ráda bych se naučila arabsky, řecky a hebrejsky, je to podle mě takové vzdělanecké, ale nejsem si jistá, jestli někdy dojde od vznešených slov k činům.

Blogování jsem propadla

4) Tvůj blog je jedním z nejstarších na blog.cz. Jak ses vlastně dostala k blogování?

Založila jsem si ho v době, kdy jsem vydala Dnes se neproměňuj a přivedl mě na to můj budoucí manžel. Původní plán zněl prezentovat zde knížku a psát sem novinky ze světa Podmoří, nakonec jsem blogování propadla a začala psát o tom, co mám nejradši. Literatuře.

5) Čekala jsi někdy, že by tvoje tvorba vzbudila takový ohlas?

To nečekala, ale dělala jsem a dělám všechno proto, aby tomu taky bylo. Aby lidi mé texty četli, prožívali, aby to v nich zanechalo určitý dojem, nebo je to třeba jen pobavilo, zlepšilo jim to ponurý den. K čemu by to žití bylo, kdyby po sobě člověk nic nezanechal? Nebo se o to aspoň nepokusil?

6) Vyšla ti i knížka založená na postavách z příběhů na tvém blogu. Jaké máš zatím ohlasy? Plánuješ napsat další díl?

Nedá se tak úplně říct, že by ty postavy pocházely z příběhů na blogu, píšu o nich už deset let, provázely mě životem dlouho před tím, než jsem vůbec věděla, že něco jako blog existuje. Blog se stal jenom prostředkem, jak s nimi lidi seznámit, ale tvorba, kterou na blogu mám, je jen špičkou podmořského ledovce.

Hladová přání vznikla spontánně před Vánoci roku 2010, kdy jsem dostala chuť udělat něco netradičního. Proto mě napadlo, že by bylo fajn zapojit čtenáře do psacího procesu. Vzala jsem postavy ze svých příběhů a mrštila je do víru událostí, které řídili návštěvníci blogu pomocí ankety. Dostalo se mi natolik pozitivních ohlasů, že jsem se tento příběh nakonec rozhodla poslat do nakladatelství.

Momentálně dokončuji román s názvem Vílí kruhy. Čeká mě ještě skoro padesát stran autorských korektur.

7) Co tě inspiruje ke psaní? Jak jsi vlastně dostala nápad vymyslet celý svět – Podmoří – a jeho obyvatele?

S inspirací je to složité, ale vím co je potřeba k dobrému psaní. Životní kopance. Ono se to nezdá, ale bez kostlivců ve skříni, kteří si chrastí mezi řádky, text nemá duši. To, že mě něco inspiruje, už je jen katalyzátor, který podráždí podvědomí. Může to být cokoliv.

Podmoří jsem vymyslela, když mi bylo jedenáct. Kouzlo dětské imaginace, které tím světem stále prostupuje, i když se z autora stal tak trochu literární cynik.

Stačí zajít do čajovny

8) Co na tvou tvorbu říkají tví přátelé a rodina?

Manžel si musí všechno přečíst jako první, mamka jako druhá. Oba mi pomáhají s propagací a prodejem. Většina rodiny mé knihy vlastní, čte je dokonce moje tchýně a doporučuje dál. Co víc si člověk může přát?

9) Organizuješ a aktivně se účastníš velké většiny blogerských srazů a akcí v Brně a Praze. Kdy tě vlastně napadlo začít takové srazy pořádat?

Někdy na jaro roku 2011, kdy jsme se poprvé viděly s Miselle a řekly jsme si, že bychom mohly něco spáchat. Na konci léta se potom konal první brněnský sraz literárních blogerů. Od té doby běhám jako postřelená fretka, jezdím po republice, beseduji, organizuji srazy, přijímám pozvánky. Jednou začneš, nikdy neskončíš. Je to návykové.

Tolik lidí si vždycky stěžuje, že se u nich v regionu nic neděje a přitom stačí zajít do čajovny nebo kavárny a zarezervovat stůl. Možná to začne komorní sešlostí, ale už to je víc než prázdné tlachání o tom, proč nikdo nic neudělá u nás v … (doplňte libovolné město).

10) S kým z blogu ses osobně potkala? Máš nějaké oblíbené blogery, se kterými by ses potkat chtěla?

Řekla bych, že už jsem se potkala s polovinou známých (nejen literárních) blogerů (nejen z Blog.cz a Autorského klubu). S mnohými se vídám pravidelně. Takže bych ráda poznala tu druhou polovinu, která se zatím srazům úspěšně vyhýbá. Ale my si je dřív nebo později ulovíme, nemají šanci.

      

Líbí se ti tento příspěvek?

Nepřehlédni další zajímavé příspěvky

Přidej komentář